Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Stručně bych shrnul jednání ÚPV k tomuto bodu. Pokud se podíváte na ten návrh, tak on vypadá doopravdy velmi jednoduše, protože se doplňuje v zásadě v paragrafu, který upravuje podjatost, nový odstavec 2, který říká, že úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku. Na první přečtení tento odstavec může vyvolávat dojem, že o tu podjatost nemůže jít, pokud je právě ta námitka podjatosti založena pouze na té skutečnosti, že ta osoba je v nějakém vztahu ke státu nebo územnímu samosprávnému celku. Pokud se však podíváte na důvodovou zprávu, tedy na úmysl předkladatele, tak ten je mnohem širší. Nakonec to tady vyplynulo i z předkladu pana hejtmana Netolického. Úmyslem je říct, že ta podjatost není dána nikdy, pokud základem té podjatosti je právě vztah úředníka ke státu nebo územnímu samosprávnému celku. K tomu z důvodové zprávy je, smyslem je, že v situaci, kdy úřední osoba, která je v poměru ke státu nebo k ÚSC, rozhoduje ve věci, jež se přímo nebo nepřímo týká státu nebo tohoto územního samosprávného celku, není sama o sobě, ani s případně dalšími přistupujícími skutečnostmi důvodem podjatosti. Ty další skutečnosti, to vyplývá ze zmiňované judikatury, protože i soudy dospěly k závěru, že důvodem podjatosti není sama ta skutečnost vztahu úředníka ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku, že tam musí tedy přistoupit další skutečnosti. Úmyslem předkladatele tedy je vyloučit tu podjatost i v případě přistoupení těch dalších skutečností. To jsou tedy dva možné výklady. To už samo o sobě je problém, pokud jsou tady tyto dva možné výklady předloženého návrhu.

Upozorním na stanovisko senátní legislativy, která zcela v závěru říká, že lze uvést tolik, že pokud by výluka znemožňující vyloučení úřední osoby v daném řízení byla formulována jako absolutní, jen těžko by obstála při hodnocení z hlediska souladu se základními zásadami správního řízení, především zásadami rovnosti a nestrannosti, vycházejícími z ústavního pořádku. To znamená, kdybychom přijali ten záměr a výklad toho, že se jedná o absolutní výluku, tak je tady pochybnost z hlediska dodržení zásad správního řízení a vlastně i ústavních principů, tedy ústavnosti.