Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi opět stručně představit návrh zákona, kterým se mění zákon o veřejném ochránci práv. Jak už jsem uváděl v prvním čtení, vychází z programového prohlášení vlády, kde se vláda zavazuje posílit právní možnosti ochrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení zákonů pro rozpor s ústavním pořádkem. Návrh proto dává ochránci dvě nové pravomoci. Jednak tu, obracet se na Ústavní soud, a pak podat soudu veřejnou žalobu ve věcech diskriminace. Návrh rovněž zavádí méně formální a rychlejší způsoby činnosti ochránce a všem dotčeným subjektům dává jasné povinnosti, spolupracovat s ochráncem při plnění jeho úkolů.

Návrh byl předmětem několika jednání garančního ústavně právního výboru i výboru petičního. Oba výbory se podrobně věnovaly především oběma nově navrhovaným pravomocím veřejného ochránce. Ty názory zahrnovaly všechny představitelné polohy. Chtěl bych za debatu všem poděkovat. Výstupem jednání obou výborů jsou také pozměňovací návrhy, ke kterým se v krátkosti vyjádřím - v krátkosti odpovídající tedy významu těchto návrhů.

Oba dva výbory podpořily rozšíření pravomoci ochránce ještě v třetí oblasti, a to monitorování naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. To je návrh, jak už jsem zde také uváděl, který původně byl v návrhu předloženém vládě a pro mezi tím vypořádaný rozpor týkající se personálního posílení Kanceláře veřejného ochránce práv to na vládě bylo vypuštěno, a nyní tedy výbory opět navrhují tuto pravomoc doplnit. Podle úmluvy má Česká republika povinnost, zřídit nezávislý orgán pro monitorování jejího naplňování a v českém prostředí je pověření ochránce tímto úkolem nejlepším řešením, neboť splňuje parametry nezávislosti - přinejmenším prozatím. A jednak má také k dispozici potřebné zkušenosti a kompetence pro nezávislé a systémové sledování naplňování práv osob.

Ochránce tak bude moci aktivně přispívat k lepší ochraně a realizaci práv osob se zdravotním postižením v ČR.