Milé kolegyně, vážení kolegové, vládo, především vám popřeji pěkné předobědí.

Dovolte, abych se vyjádřil jménem našeho poslaneckého klubu k předloženému vládnímu návrhu a zároveň se i spolu s vámi zamyslel nad tím, zda je pravda, že tento návrh je nejhorší za posledních pěti, či šest let, protože když opustíme role, které jsou nám dány, zda jsme koaliční či opoziční poslanec, tak si nelze nevšimnout, že zelenou tomuto rozpočtu dali i zástupci na tripartitě, což jsou zaměstnavatelé, milá opoziční pravice, prostřednictvím pana předsedajícího, a i zaměstnanci, tedy odboráři. Tento konflikt mi, jak se lidově říká, neštimuje, protože to asi nebude rozpočet katastrofální. Ale protože jsem představitel levicové opozice, tak si kladu otázku, jestli nemohl být lepší.

Já se domnívám, že tato vláda, když vznikla, měla velké ambice. Koneckonců ve volbách se slibuje mnohé, pak přijde praxe, ale je otázkou, jestli tento rozpočet je skutečně zásadním krokem vpřed a nebo zda je jenom snahou o dílčí korekce a v podstatě jede ve vyjetých kolejích a dramatická dikce pravicové opozice, jak projídá zemi a jak vše od zítřka bude jenom špatné až horší, je na místě. Tady padlo slovo, že je to rozpočet svým projídáním socialistický. Já tedy nevím, jak přesně to autoři tohoto výroku mysleli. Možná, že kolegové z ANO nebo KDU-ČSL tomu nerozumí, ale možná je to uráží. Já se obávám, že tento rozpočet není socialistický, koneckonců už tady myslím kolega z Úsvitu postřehl, že v postátněné ekonomice se rozpočty dělaly jinak. Tehdy se jaksi tolik neinvestovalo do státních dluhopisů, tehdy rovnováha vznikala tím, že byly až trojnásobně vyšší odvody ze státních podniků - například. To je debata, která míchá hrušky a jablka.

Já se domnívám, že dobrý rozpočet odpovídá za prvé stavu, v jakém je ekonomika země. To znamená, že se musíme trefit do makroekonomické diagnózy.

Myslím, že kolega Klaška tady hovořil o souvislostech hospodářského cyklu. A vždy musíte namíchat cíle, které vedou k udržení nezbytné rovnováhy a klíčovou nerovnováhou je samozřejmě deficit veřejných financí a cíle hospodářského rozvoje. Nelze izolovat jeden cíl od druhého, pokud to děláme, tak v podstatě mateme naše posluchače, popřípadě se diskvalifikujeme jako kvalifikovaní národohospodáři.