Jak odpovíme na válku, prozatím, nízké intenzity?

Neznám nic otravnějšího, než odlétat z Bruselu. Letiště přecpané zpocenými eurouředníky a euroúřednicemi, úředníky z národních států, kteří přijeli něco zařídit, nebo zamést pod koberec, k tomu pár chaotických baťůžkárů, a polodůstojně se tvářících byznysmenů, kteří nemají na to, aby létali soukromým tryskáčem. Takový je začátek a konec pracovního týdne.

Naštěstí k výbuchu došlo na letišti Zaventem v úterý, v den, kdy přece jenom na letišti je o chlup méně lidí. Atentátníci si měli počkat až na konec pracovního týdne, kdy před Velikonocemi všichni eurozaměstnanci budou z eurobudov utíkat na letiště.

Čili škody mohly být ještě větší, a že něco vybuchlo později v metru je samozřejmé. Četl jsem si před pár dny opět v jedné studii o teroristické samozřejmosti, kterou jsem si nechal vypracovat. V ní se píše o fenoménu samozřejmosti: Nic zvláštního se neděje. Již i náraz  letadel do dvou budov WTO v New Yorku v září 2001 byl samozřejmostí. S použitím letadel při teroristických útocích v té době již experti počítali. Jenom nikdo nevěděl kde a kdy to bude.

Proto v Bruselu se též nestalo nic zvláštního. Takové akce se budou stále opakovat. Tajné služby jich část včas odhalí, některé budou odhaleny shodou náhod, ale část vyjde, a média budou mít na čtyři dny Vánoce a Silvestra najednou. Bude to velká show, kterou islámští militantní až k smrti milují.