Hlavní odchylky, které pražské stavební předpisy na rozdíl od předpisů celostátních nastavují, se týkají odstupů staveb, jejich oslunění a požadavků na parkovací místa. Zásadní motivací je návrat k tradičnímu městu, kde na sebe domy navazují podél uliční čáry a vytváří uzavřené bloky. Rezidenční hustota a hustota pracovních míst v takové čtvrti je tak vysoká, že velká část dopravy je prováděna pěšky. Není třeba každý dům vybavit normovým počtem parkovacích stání, které by naopak podporovaly zahlcení čtvrtě automobilovou dopravou.

Je dobré vědět, že každé urbanistické hnutí má nějakou historii. Výše popsané principy stavby města se momentálně především vymezují vůči městu modernímu, jehož hlavním duchovním otcem byl Le Corbusier a jeho zářící město. Takové zářící město mělo obsahovat velké stavební monobloky, kolem kterých jsou volné plochy. Ty umožňují okamžitou rekreaci, stavby umístěné ve volném prostoru jsou kvalitně osluněné, tmavé vnitrobloky a úzké zadušené ulice jsou odmítnuty. Doprava je primárně zajištěna symbolem moderní doby – osobním automobilem. Tyto principy stavby měst se jednoznačně projevily při stavbě sídlišť v druhé polovině 20. století.