Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, pan premiér v demisi, který tady vystoupil jako první, tak položil některé otázky jako, proč se tady o tom dnes máme bavit, proč byla svolána tato mimořádná schůze. Já mu na ty otázky rád odpovím. Je trošku neobvyklé, že vystoupil on první a nikoliv já jako zástupce navrhovatelů, ale samozřejmě respektuji to, že ještě nebyl ten bod řádně schválen a jenom doufám, že k takovému schválení nakonec dáte souhlas. A jak říkám, rád teď vysvětlím, proč jsme iniciovali svolání této schůze. Nikoliv jenom ODS, ale šest politických stran zastoupených v této Sněmovně. Na co se chceme ptát a k čemu chceme také vládu v demisi vyzvat.

Pan premiér tady zmínil můj dopis, který jsem mu poslal, ve kterém, tady bych jeho interpretaci trošku poopravil, jsem ho přímo nepochválil za jeho zahraniční politiku, ale pouze jsem ocenil jeho aktivity a snahu a já pořád doufám, že to k něčemu povede a že budu moci ocenit jednou i výsledky. A udělal jsem to zcela vědomě a záměrně a jsem připraven tady i spolupracovat spolu s ostatními politickými stranami na tom, aby Česká republika byla v zahraničí dostatečně reprezentována, abychom tam mohli prosazovat naše zájmy. Ale, dámy a pánové, a to chci tady několikrát podtrhnout, to je přece obrovský rozdíl. My musíme v každé chvíli prosazovat zájmy České republiky a jejích občanů v zahraničí, musíme to dělat efektivně a můžeme to dělat jenom tehdy, pokud jsme na tom jistým způsobem ve vnitropolitické debatě sjednoceni. Pokud nejsme, tak nic neprosadíme. A bohužel, bohužel neschopnost rozlišovat mezi zahraniční a vnitřní politikou je dlouhodobým problémem české zahraniční politiky.

A proto také nejsme úspěšní. A já nemíním v této tendenci pokračovat, mně jde o zájmy naší země a jejich prosazení v zahraničí a nebudu přihlížet tomu, že tady máme iks měsíců vládu, která nemá důvěru a nejsme schopni v zahraničí v klíčových otázkách, když se mluví o reformách Evropské unie, kdy se mluví o podstatných změnách v Evropské unii, tak nejsme schopni jako Česká republika vystupovat. No to bych byl opravdu blázen a moje strana by byla neodpovědná, kdybychom za takové situace nebyli připraveni spolupracovat a to my jsme. Ale znovu opakuji, zahraniční politika je něco úplně jiného než vnitropolitické otázky a nesmí se to smíchávat dohromady. Tady jde o stát a jeho zájem a je povinností každého odpovědného politika, aby se na něčem podílel.

Z tohoto hlediska já skutečně vítám, že moji iniciativu - a přiznávám, mnohem rychleji než v minulosti pan premiér Sobotka - pan premiér v demisi Babiš akceptoval a že se sejdeme, představitelé hlavních politických stran, parlamentních politických stran, a budeme se snažit domluvit na nějaké české národní pozici. Ale to prosím vůbec nesouvisí s tím, o čem jednáme dnes, to nesouvisí s tím, co má dělat vláda v demisi a to nesouvisí s vnitřní politikou.

Pan premiér v demisi tady řekl, že ústava neříká nic o tom, že by vláda v demisi byla nějak omezena. Samozřejmě, že to ústava neříká, prostě proto, že ústava vůbec nepředpokládá, že by někoho napadlo, že vláda v demisi je plnohodnotná vláda. Vláda v demisi, ta má být co nejkratší dobu, je to výjimečný okamžik a všechno má směřovat k tomu, abychom měli vládu s podporou. Já si, dámy a pánové, samozřejmě dobře uvědomuji, že všechno nemůže mít zcela přesná nebo dokonce psaná pravidla. Jako konzervativní politik si to uvědomuji opravdu velmi dobře. A toto je jedno z těch témat, co by tedy měla dělat a co by neměla dělat vláda v demisi v personální oblasti. Ono je do určité míry smutné, že o tom tady musíme mluvit, že musíme připravovat nějaké usnesení, které připravujeme, ne dnes máme připraveno, ale i do budoucna bychom dali vládě v demisi nějaké mantinely, protože tato otázka je častokrát mnohem víc otázkou dobrých mravů, respektování určitých pravidel než vytváření psaných pravidel. Já tady nebudu dštít oheň a síru na současnou vládu. Já se pokusím naprosto věcně vysvětlit, proč podle našeho přesvědčení tato vláda v demisi nemá dostatečnou legitimitu na personální změny, na personální změny, které očividně dělá a které se očividně chystá dělat. Proč by je dělat neměla, proč je to přinejmenším proti naší tradici a proti dobrým mravům a proč v tomto konkrétním případě, v tomto konkrétním případě je to dokonce na hraně legitimity a ducha ústavnosti.