Vážené kolegyně, kolegové,

než se dostanu k tomu, co jsem si tady poznamenal, chtěl bych reagovat, prostřednictvím paní předsedající, na projev mé předřečnice, a to ve dvou rovinách.

Ta první je, že vlastně říká, že tady utrácíme peníze daňových poplatníků. Paní kolegyně, prostřednictvím paní předsedající, my jsme zástupci lidí, občanů, kteří nás volili, stejně tak jako vás, a ti lidé po nás chtějí, aby se tyto věci vysvětlily. To není to, že bychom si něco vymysleli my, ale prostě my i vy máme spoustu dopisů, spoustu telefonátů a lidé chtějí vědět, jak to s panem Polčákem skutečně je. A říkat, že to tady nemáme řešit, je politická arogance. Je to podobná politická arogance, jako když říkáte, že si schválíte nouzový stav rovnou na padesát osm dnů, protože po třiceti dnech by to byly jenom zbytečné kecy a zbytečná ztráta času. To přece není pravda. To jsou věci, o kterých tady musíme diskutovat a tak to prostě ve všech parlamentech je. To byla první rovina, kterou jsem chtěl shrnout.

Druhá rovina vašeho projevu dnes byla ta, že jste řekla, že vlastně všechno, co pan europoslanec Polčák udělal, bylo správně, bylo to v pořádku, nemá se za co stydět, je to pravý gentleman. Já jsem přesvědčen, že to tak není a budu se to snažit tady vysvětlit. Nevysvětlené problémy a kauzy hnutí STAN nás provázejí jako nekonečný seriál, doslova dnes a denně po celé toto volební období. A samozřejmě mají své kořeny i v hlubší minulosti. To, co tady řešíme dnes, se nestalo jenom dnes, jsou to dny, měsíce, roky zpátky, kdy se tyto kauzy začaly vyvíjet. V podstatě se dá říci, že problémy s financováním, utajováním informací a všudypřítomný lobbing na hranici zákona a možná i za ní, to musí říct někdo jiný, asi orgány činné v trestním řízení, jsou tou nejpřesnější charakteristikou současného a minulého hnutí STAN, jehož jsou poznávacím znamením nahrazujícím u něj absenci politického programu a reálné politické práce pro občany.