Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, paní a pánové, já se pokusím vrátit naše jednání k racionalitě. Čekal jsem na vystoupení pana ministra vnitra.

Chtěl bych mu alespoň za některé odpovědi, za jeho návrhy, ale i za jeho postoj na Evropské radě poděkovat. Ale musím říct, že ta témata, která tady dnes řešíme, jsou mnohem širší. Týkají se jak naší azylové politiky a našeho postupu nejen tady v Poslanecké sněmovně, ale případně evropských řešení azylové politiky a postupu našich ministrů na jednání Evropské rady, případně i jednání s našimi europoslanci v jednotlivých frakcích Evropského parlamentu tak, abychom se dostali k tomu, že Evropa začne postupovat svým způsobem v této situaci jednotně. Netýká se to jen českého jazyka, problémů ve školství. Týká se to samozřejmě i otázky samotného přesouvání odpovědnosti jednoho státu na druhý.

Je důležité, abychom si vyjasnili, jak se postavíme k případným změnám našeho rodinného práva. Jakým způsobem se podíváme na to, když sem budeme přijímat jako azylanty lidi, kteří legálně budou mít například více manželek, jaké bude jejich dědické právo atd. To prostě je všechno realita. A my na to připraveni evidentně nejsme. Stejně tak bude mnohem složitější zvládat věci, které se týkají toho, jestli budeme schopni řešit případné ubytování těch, kteří sem budou přijati, ať už na základně dobrovolnosti nebo jiným způsobem, aby nevznikla přistěhovalecká ghetta. A myslím si, že při první migrační vlně v 90. letech se to alespoň z části podařilo, i když ne zcela.