Před lety jsem se několikrát dostala do zákopové války se zlínskou radnicí, kdy jsem na vlastní kůži zažila, jak je byrokratický šiml odolný. Tehdy jsem byla na rodičovské dovolené a snažila se změnit drobné nešvary, které jsem viděla při svých četných procházkách s kočárem. Aby se mým podnětem úředníci zabývali, musela jsem nasbírat ještě ve svém okolí řadu podpisů a znovu svůj podnět podat. Celkově jsem takto komunikovala s radnicí asi dva roky, rostl ve mě pocit zmaru a ztraceného času.

Pracuji jako ekonomka a rovněž přednáším na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Když mě občané z osmého místa kandidátky komunálních voleb ve Zlíně vykroužkovali, a stala jsem se zastupitelkou, byl to pro mě šok. Díky nim jsem však mohla začít řešit to, co mi vadilo nejvíc – komunikaci s úřadem a věci, které podle mého názoru ve Zlíně nefungovaly. Piráti jsou mi blízcí celostátními tématy, jednak tím, že neusilují o lacinou popularitu, ale jde jim o celkové směřování naší země. Myslím, že je řada lidí, kteří se nenechají opít koblihou, není jim lhostejné, jak bude vypadat naše republika za 20 let, a jaké prostředí tady zanecháme další generaci, tedy našim dětem.