V součtu se sociální katastrofou jménem Řecko (pro změnu oběť společné měnové politiky) tyto hlavní události jdoucí na vrub politice „světové mocnosti“ EU představují neúspěchy evropské integrace takového rozsahu, že již v podstatě můžeme vyhlížet konec EU, jak ji známe. Za tímto předělem se nalézají dvě pozitivní tendence: ústup vlivu tzv. mravních elit v politice a obnovení pouta mezi politikem a občanem.                                                       

Vzniká nový politický imperativ: národní bezpečnost

Strach, který u nás začínají mít lidé o sebe a o své děti, přímo souvisí jednak s vyvrcholením zahraničně-politických manévrů EU, jednak – řečeno jemně – v dosti zásadním evropském nedorozumění ohledně společného systému ochrany před ilegální imigrací a zejména kritérií a podmínkami pro udělování azylů. Proto lze těžko tvrdit, že čelíme náhodným jevům. Prvotním impulsem ke konfliktu na Ukrajině bylo alibistické svádění Kyjeva Bruselem. Naše vyhlídka na postupné zavlečení mezi tzv. multikulturní státy, tedy problém s muslimskou menšinou, je důsledkem tlaku Bruselu a intervenčního počínání západu například v Libyi i v dalších arabských zemích.