Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo. Nejsem ani tak stará, jako pamatuji, a proto tedy mohu zavzpomínat genezi tohoto návrhu zákona. Nebojte se, budu stručná.

Ten původní návrh byl návrh pana senátora Františka Bublana na to, aby o státních svátcích byly obchody zavřeny a skutečně jsme slavili státní svátky. Přiznám se, že v té době byla vysoká nezaměstnanost. Bylo to v době krize, byl to rok 2014, tedy končící krize. A já sama jsem měla pochybnost, jestli lidé v obchodě si přejí nebo nepřejí, aby měli tu možnost jít do zaměstnání, případně si přivydělat. A tak jsem se těch prodavaček a prodavačů šla zeptat. A řekli mi, zvláště ty prodavačky, jakože v obchodě je většina žen, které měly děti: Víte, já bych dala nevím co za to, abych věděla, že o těch svátcích budu moci být se svými dětmi.

Za prvé mi to moc nezaplatí. A za druhé to málo mi za to nestojí. Ten návrh jsem poté, jako senátorka podpořila, připodepsala jsem ten návrh. Prošel, ale až na návrh zde z Poslanecké sněmovny v roce 2016. A o čem se nyní bavíme? Ta debata tady šla různě, ale já si myslím, že je potřeba skutečně připomenout, o čem se vlastně bavíme. Je to vlastně sedm a půl dne v roce. Vyjmenované státní svátky, po které tedy skutečně... jsou to dny pracovního klidu včetně toho, že obchody jsou zavřeny.

Tady musím říct k té úvaze - malé, velké obchody. Ten původní návrh, ta úvaha byla, zavřít skutečně ty vlastně řetězce, ty velkoobchody, ty markety, kde většinově to není jeden soukromý majitel, který si rozhodne, zda chce nebo nechce mít otevřeno. Ale nechali jsme na vůli právě ty malé obchody, protože tam většinově je tam vlastník, soukromý majitel jeden, mnohdy zaměstnává vlastní rodinu atd. Je tedy na nich, jak se rozhodnou. Ale kdo chodí nakupovat, tak ví, že ty malé obchody mají většinově zavřeny i v ty ostatní svátky.