Mezi lidské potřeby patří i potřeby sexuální. Prostituce je stará jak lidstvo samo a ani to nevypadá, že se ji někdy podaří vymýtit. Pokud bude nabídka i poptávka, čehož je na obou stranách hojně, bude mít žně. No proti gustu žádný dišputát, je to každého věc. Co mi vadí je to, že se tomuto řemeslu v případě poskytování sexuálních služeb handicapovaným dostalo krásného názvu - sexuální asistentka. Nezní to tak hrozně jako prostitutka, asistent je přece ten, kdo chce druhému pomoci. V tomto případě za docela tučný peníz a to až 1200 Kč na hodinu. No jo, obchod je obchod a když kupku hnoje přikryjeme bílým ubrusem, můžeme na chvilku uvěřit, že je krásná a čistá. Dokud nezačne smrdět a to bude velmi záhy. Trochu jsme zapomněli, že člověk je tvor párový a ke vztahu potřebuje nejen sex, ale hlavně lásku. Potřebuje partnera, který jej nejen sexuálně uspokojí, ale s nímž si bude moci povídat, se kterým se bude radovat a třeba i plakat, s nímž bude prostě žít obyčejný život.

Znám paní na vozíku, které po obrně zůstala pohyblivá pouze hlava. Nemůže se najíst, učesat, umýt, je zcela odkázána na pomoc druhých. Přes své těžké postižení se provdala za zdravého muže a mají spolu dnes již 8 letého zdravého syna. Ano, je to neobvyklý vztah, ale je možný. Tato rodina žije život jako každá jiná, má své starosti i radosti, ale co je důležité, dokazuje, že i lidé s handicapem mají právo na vztah v celé své šíři. Ne jen na nějaké šidítko, které pod pláštíkem splnění tělesných potřeb zanechá v lidech s handicapem pouze hořkost a pachuť. Proto přeji všem handicapovaným, aby se nespokojili s chvilkovým šidítkem, ale aby hledali tu cennou perlu - vztah, pro který stojí za to žít.