Výsledek voleb do Poslanecké sněmovny nelze pro komunistickou stranu hodnotit jinak než jako neúspěch. Považuji v této situaci za svou povinnost poděkovat všem těm, kdo nepodlehli líbivým reklamám nebo obvyklým dezinformačním kampaním a volili KSČM.

Hlubší, podrobná analytická hodnocení výsledku voleb, jak se shodují experti, teprve přijdou. Přesto už dnes je možné dělat některé prvotní, předběžné závěry. Příčin tak výrazného propadu hlasů pro autentickou levici, tedy KSČM, ale i pro pseudolevici, kterou reprezentuje už dlouho středová a často i středopravá ČSSD, je nepochybně více. Jednou z podstatných je skutečnost, že mnozí voliči nevnímali v těchto volbách KSČM a obecně levici jako hlasitou a výraznou, jako možnou alternativu a vůdčího oponenta systému klientelistického a korupčního kapitalismu, který ovládá Českou republiku.

Hlasy dříve odevzdávané v parlamentních volbách pro levici se tentokrát podstatně přelily k jiným stranám. Především k těm, kdo jako nikoli skutečná, ale o to hlasitěji deklarovaná alternativa systému uspěli v reklamním soupeření, v němž lze propagovat a slibovat cokoli a skoro vše. Jakkoli se to kvalifikovaným politologům a zasvěceným z politického zákulisí zdá nepatřičné a mnohdy byly překvapeny i agentury průzkumů veřejného mínění, na roli systémové opozice k současným poměrům si hráli velmi úspěšně v těchto volbách ti, kdo žádnou systémovou opozicí nejsou. Na prvním místě obchodní strana miliardáře Andreje Babiše, jejíž lídr se uměl prosadit navzdory tomu, že se s Bohuslavem Sobotkou a s celou ČSSD přetahoval v souvislosti s kauzou tunelování OKD a podivnou dotací na Čapí hnízdo o to, kdo způsobil republice větší škody a kdo z nich by měl sedět. Uspěla i strana zkušeného hlasitého kritika poměrů a odpůrce imigrace a islámu Tomia Okamury. Zejména na mladé pak zapůsobil dynamický »útvar« piráta Ivana Bartoše.