Havel (TOP 09): Do obrany se nedá započítat všechno, co se politicky hodí

Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já taky nebudu dlouhý, nejedná se z mé strany taky o žádné obstrukce, ale rád bych tady upozornil opět na dvě věci, které se objevily na veřejnosti, ve veřejných zdrojích, které prostě sledujeme. Stojí za to, aby Poslanecká sněmovna o nich byla informována, eventuálně je třeba někdy projednala, byť si jsem vědom, že jsme nyní v režimu mimořádné schůze.

Přicházím s takovým svým možná tradičním okénkem týkajícím se obrany České republiky, protože jsem zaznamenal, že na Ministerstvu obrany končí z nějakých důvodů vrchní ředitel Jiří Šedivý, což mě vede k nějakým otázkám. Trochu mě to zarazilo. Mám podezření, že vláda trestá odborníka za to, že možná říkal pravdu o obranném rozpočtu. Jsou to věci, které se v těch veřejných zdrojích objevují. Možná by stálo za to, jestli by tyto spekulace nebo tyto informace mohl ministr obrany tady okomentovat, případně vyvrátit. Protože v situaci, kdy Evropa řeší největší bezpečnostní krizi za desítky let – to tady opakovaně připomínám nejenom já – si prostě nemůžeme dovolit, aby na obraně místo reality byla jenom nějaká politická kulisa nebo tam vládl politický marketing. A pokud vláda umlčuje lidi, kteří znají NATO, rozpočet a obranné plánování, a to pan Jiří Šedivý bezesporu je, poškozuje tím, já myslím, bezpečnost České republiky. Obrana státu – opakuji stále – nemůže být PR Andreje Babiše. Je to závazek vůči občanům a vůči naší společnosti.

Já si myslím, že tady nejde o politického trafikanta v osobě pana Jiřího Šedivého, ale o člověka s opravdu mimořádnou bezpečnostní a alianční zkušeností. Kromě toho, že to je bývalý ministr obrany, je to taky bývalý stálý představitel České republiky právě při NATO. Je to bývalý náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a pro plánování. A je to také bývalý šéf Evropské obranné agentury. A v těch zdrojích se objevuje na veřejnosti, že měl dlouhodobě upozorňovat na to, že bude mít Severoatlantická aliance problém s tím, jak vláda vykazuje obranné výdaje, že se nenechal umlčet. A je tady zásadní problém; vláda se má snažit přiblížit ke dvěma procentům HDP tím, že do obranných výdajů započítává položky, které s obranou přímo nesouvisí, například výstavbu dálnic. Ano, v tom našem plánu, v tom cíli aliančním pěti procent HDP na obranu v roce 2035 se s tím počítá. Má to být až 1,5 procenta na tu související infrastrukturu, to je v pořádku, ale nelze to tady účetně obcházet. Podle těch aliančních čísel, s nimiž tedy pracuje generální tajemník NATO Mark Rutte, mají být české výdaje na obranu pro letošek jen tedy 1,78 procenta HDP, což jsme zaznamenali, nikoliv dvě procenta, jak se tvrdí. A zdá se, že pan Šedivý měl o těchto číslech jasno. Koneckonců měl podle těch informací uspořádat odbornou debatu, která měla být snad zakázána nebo něco takového, a za to má být potrestán, za to má být vyhozen?

Já bych chtěl, aby ministr obrany tyto věci okomentoval, aby to eventuálně vyvrátil anebo aby vláda přehodnotila nebo on přehodnotil své rozhodnutí. Pokud je pravda, že člověk s takovou zkušeností v NATO končí na Ministerstvu obrany proto, že odmítl mlžit o obranném rozpočtu, tak je to podle mého názoru mimořádně vážné. Vláda se nemá zbavovat odborníků. Vláda se má zbavit svých eventuálních účetních triků.

Do obrany se nedá započítat všechno, co se politicky hodí. Silnice není tank, dálnice není protivzdušná obrana a rozpočtová kouzla nejsou bezpečnostní politika státu. Samozřejmě. A jestli vláda tvrdí, že plní 2 procenta a NATO pracuje s číslem 1,78, pak tady někdo neříká veřejnosti celou pravdu. Je možné, že Jiří Šedivý tu pravdu říkal a že to dělal.

Okomentujte nám to, prosím, pane ministře obrany. A jestli ten, kdo na to upozorní, musí skončit, tak pak už nejde o rozpočet. Pak je to taky o nějaké kultuře vládnutí a o nějaké zodpovědnosti.

Žádám vládu, aby jasně řekla, jak to je s odchodem Jiřího Šedivého. Jaká jsou skutečná čísla obranných výdajů a které položky NATO České republice neuznává? Obrana země se, dámy a pánové nedělá tak, že se vyhazují odborníci, že se třeba přepisují tabulky. Obrana země se dělá tak, že vláda řekne pravdu, že vláda naplní závazky a buduje skutečné schopnosti armády. A právě proto by se touto věcí měla Poslanecká sněmovna zabývat. Právě proto to tady říkám. Řadu z těch věcí, které jsem nyní stručně zmínil, tak tady říkám třeba potřetí, počtvrté. A nacházíme se v situaci, kdy nejenom že se k tomu nic neděje, nicméně je tady další pochybení. Je tady další otazník. Další kauza. Odchází odborník z Ministerstva obrany. Ptáme se, proč? Ptáme se, za jakých okolností? Ptáme se, je to opravdu proto, že říkal pravdu, že si nenechal zavřít pusu s tím, jak to je s našimi obrannými výdaji?

Rád bych upozornil ještě na jednu věc, která se v té mediální mlze trošku schovává. Všechny ty kulturní války, které vedete kolem landsmanšaftu, kterých my se nebudeme účastnit v tom zítřejším jednacím dni. Všechny ty spory mezi Strakovou akademií a Pražským hradem mají z našeho pohledu zakrýt některé lumpárny, které se možná chystají. A já se chci na jednu z nich zeptat. Chystá se novela trestního řádu, která by měla podle toho, co je dostupné ve veřejných zdrojích, oslabit pravomoci odvolacích soudů. A tady by mělo jít o změnu pravidel trestního řízení ve chvíli, kdy tato pravidla mohou dopadnout na trestní kauzu předsedy vlády. A to je samo o sobě politicky i ústavně mimořádně podezřelé. Stálo by to za projednání, stálo by to za komentář a stálo by to za vaše odpovědi.

Vláda se to snaží prezentovat jako nenápadnou odbornou úpravu trestního řádu. Ve skutečnosti se ale zdá, že se sahá na pravomoc odvolacích soudů. To znamená na to, zda vyšší soud může závazně korigovat nižší soud, pokud podle něj nesprávně vyhodnotí důkazy nebo nesprávně dospěl ke skutkovým závěrům. A to je zásah do kontrolní funkce odvolacího řízení.

Připomeňme si jenom, že se jedná o trošku podezřelé načasování. Návrh přichází ve chvíli, kdy Vrchní soud v Praze v kauze Čapí hnízdo zavázal nižší soud k právnímu názoru, podle něhož se má věc posoudit jinak než při předchozích osvobozujících rozsudcích. Návrh má doplnit pravidlo, že odvolací soud by při vrácení věci nemohl soud prvního stupně zavázat k tomu, jak má hodnotit důkazy a jaká má učinit skutková zjištění. A nabízí se proto, že by změna mohla dopadnout právě i na Babišovu část kauzy, pokud by v době dalšího projednávání platilo už nové znění trestního řádu.

Myslím, že náhody v politice neexistují. A když ministr spravedlnosti vlády Andreje Babiše navrhne změnu pravidel právě v okamžiku, kdy tato pravidla mohou být významná pro kauzu Andreje Babiše, pak je povinností Sněmovny, povinností opozice a povinností občanské společnosti zbystřit. Tady se objektivně vytváří podezření, že to může jedné konkrétní kauze pomoci. U premiéra a jeho vlády je standard ale vyšší. Nestačí, že vláda řekne: To nesouvisí. Musí odstranit pochybnosti. Taková má být politická kultura. Pokud pravidla trestního řízení mění vláda, jejíž premiér je sám trestně stíhaný v medializované věci, musí být postup maximálně zdrženlivý, transparentní a samozřejmě odborně obhájený. Právní stát je o tom, že občané nesmí mít důvodné podezření, že si mocní tohoto státu mění procesní pravidla podle svých vlastních kauz.

Ústavní soud v nálezu, a to připomínám, z roku 2022 výslovně připustil, že za přísných podmínek může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně a zavázat jej k uznání viny – což je právě tento případ. Podmínky jsou přísné. Odvolací soud musí sám provést nebo zopakovat důkazy, zachovat kontradiktornost řízení a právo na obhajobu, skutkový stav musí být zjištěn bez důvodných pochybností a dokazování musí být dokonale vyčerpáno. A Ústavní soud zároveň řekl, že soud prvního stupně nesmí účelově doplňovat dokazování jenom proto, aby se formálně vyhnul závěrům odvolacího soudu.

Vláda tady říká: napravujeme problém – to jsem zaznamenal ve veřejných zdrojích. Jenže Ústavní soud už stanovil mantinely. Neřekl, že odvolací soud si může dělat, co chce. Řekl, že za přísných procesních garancí může zasáhnout. A vláda teď místo přesného vyvážení navrhuje odvolacím soudům svázat ruce. Ano, o vztahu nalézacího a odvolacího soudu se vede odborná debata. Já na to odborník nejsem. Do té debaty se pouštět nebudu, ale já to vidím z toho politicky rizikového hlediska. Ale právě proto se taková věc nemá dělat narychlo, v politicky kontaminovaném okamžiku a pod ministrem vlády, jejíž premiér má v této oblasti přímý osobní zájem. Pokud odvolací soud nebude moci účinně zavázat soud prvního stupně, může vzniknout opakované vrácení věci. Prvoinstanční soud rozhodne jedním směrem, odvolací soud to zruší, prvoinstanční soud rozhodne znovu stejně, odvolací soud to zruší a tak dále. Tomu je potřeba se vyhnout. Bude to součástí vašeho návrhu, aby se toto nedělo? Trestní řízení prostě nesmí být nějakým soudním ping-pongem mezi soudními instancemi. Odvolací soud není, prosím, žádná dekorace – je to kontrolní instance. A pokud mu vezmeme efektivní nástroje, nechráníme spravedlnost, ale vytváříme prostor pro nekonečné protahování.

Já tady samozřejmě v žádném případě – opakovaně to říkám – nechci rozhodovat o vině nebo nevině Andreje Babiše, od toho jsou nezávislé soudy – a já mám naprostou důvěru v naše české soudnictví, ale právě proto odmítám, aby vláda Andreje Babiše měnila procesní pravidla ve chvíli, kdy se mohou týkat právě Andreje Babiše. Pokud je to návrh opravdu obecný, vláda by měla být ochotna přijmout pojistky. A dopředu říkám, že my chceme výslovné přechodné ustanovení, že se nepoužije tato úprava, bude-li přijatá, na již běžící trestní věci. A pokud tedy vláda tvrdí, že to není žádný lex Čapí hnízdo, ať přijme jednoduchou pojistku: ať se ta změna opravdu nevztahuje na ty živé kauzy. Pokud s tím má problém, pak tím sama potvrzuje, proč máme být ve střehu, proč se na to máme ptát a proč bychom si to, nejenom jako opoziční poslanci, ale jako občanská společnost neměli nechat líbit. A já bych na to formuloval nějaké otázky. Proč vláda navrhuje tuto změnu právě teď? Dopadne navržené znění na kauzu Čapí hnízdo, pokud by řízení vůči Andreji Babišovi pokračovalo po skončení jeho poslanecké imunity? Počítá návrh s přechodným ustanovením, které vyloučí dopad na probíhající věci? Anebo jaká jsou stanoviska Nejvyššího soudu, vrchních soudů, Nejvyššího státního zastupitelství a Soudcovské unie k této věci? A kolik konkrétních případů podle ministerstva prokazuje, že současný stav působí systémový problém, jak tvrdí? A proč, konečně, se tak zásadní věc řeší v dílčí novele a ne v promyšlené rekodifikaci trestního práva?

Česká republika podle mého naléhavého názoru nepotřebuje trestní řád šitý podle momentální politické potřeby. Potřebuje takový trestní řád, který platí stejně pro premiéra, opozičního poslance jako jsem já, podnikatele, běžného občana, důchodce nebo třeba mladého nezletilého – pro všechny stejně padni komu padni. A jestli vláda chce modernizovat trestní řízení, prosím, jsem pro, ale ať to dělá transparentně, ať to dělá odborně a bez jakýkoliv podezření, že tím řeší kauzu vlastního premiéra. V opačném případě se z této novely nestane modernizace justice, ale stane se z toho symbol účelového ohýbání právního státu. Objeví se důkaz, že pravidla neplatí pro všechny stejně, že jsme si všichni rovni – ovšem – někteří jsme si rovnější. Děkuji.