Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dámy a pánové,
já bych v kontextu toho, jaká je teď veřejná mediální debata o aktuálních tématech, rád na půdě Poslanecké sněmovny poukázal nebo okomentoval některé věci, kterým se konzistentně věnuji. Zaznamenal jsem ve veřejných zdrojích, že dochází k posunu ve výdajích na obranu. To je téma, kterému já se tady věnuju pořád, stále to tady komentuji a za sebe a za TOP 09 pořád upozorňuji na to, že zahrávat si s tím, že budeme dávat na obranu příliš málo, méně než 2 procenta HDP, jak na to poukazuje nyní NATO a jak tady byl i Mark Rutte Andreji Babišovi obrazně řečeno domluvit nebo vynadat, tak je to nebezpečné. Je to hazard s naší bezpečností a vody se tady trochu hýbají. Je to dobře. Za TOP 09 říkáme dlouhodobě, a máme plán, představili jsme ho, načetli jsme takové pozměňovací návrhy, které by umožnily zvýšit výdaje na obranu na tu dohodnutou mez, na to dohodnuté množství v rámci Aliance a u té dohody jsme jako Česká republika, připomínám, přece byli. Není to tedy jenom nějaká naše hloupá politická polemika, nějaká maličkost, to tady zaznívá opakovaně, a nejenom tedy z mých a z našich úst.
Je to debata o obraně České republiky, o bezpečnosti našich občanů a o důvěryhodnosti naší země. A stále je to debata o tom, zda jsme jako Česká republika v NATO spolehlivým, respektovaným, uznávaným partnerem, který plní své závazky, který má prokazatelnou snahu je plnit, má strategii a plán jak jim dostát, anebo který se pouze vymlouvá a snaží se všelijak účetně a účelně ty domluvené závazky obejít.
Začnu větou, která možná některé překvapí. Jestli premiér Andrej Babiš skutečně otočil a jestli jeho vláda skutečně chce ještě letos navýšit výdaje na obranu tak, aby Česká republika splnila alespoň 2 procenta HDP podle pravidel NATO, tak pak je to samozřejmě dobře. Ano, slyšíte správně, říkám, je to dobře, pokud Andrej Babiš teď otočil a bude hledat peníze na armádu, na naše výdaje, na obranu, na zbrojení, pro odstrašení, tak jak my jsme to už navrhovali, tak jak na to poukazujeme skoro půl roku, že je to nezbytné.
Mgr. Matěj Ondřej Havel, Ph.D.
Je dobře, pokud se vláda rozhodla, že 2 procenta nebudou tématem pro příští rok, ale bude to téma už letos. Nebude to téma na další rozpočet, doufám, že to nebude jenom téma na další tiskovku, na další vyjednávání s NATO, ale že to bude skutečně závazek, který máme splnit a máme ho splnit teď, protože my víme, že to je možné, je to důležité, strategické a bezpečnostní. Je dobře, pokud vláda konečně uzná, že bezpečnostní situace je vážná. Je dobře, pokud premiér přestal tvrdit, že všechno je v pořádku, a začal připouštět, že i podle metodiky NATO nebo právě podle metodiky NATO to v pořádku není. A je dobře, pokud paní ministryně financí, která ještě před týdnem neviděla prostor, najednou ten prostor pro navýšení výdajů na obranu hledat musí.
Zároveň platí ale druhá věc. Není to asi žádné velké prozření. Není to nějaký nový nápad Andreje Babiše nebo nějaký odvážný strategický obrat vlády. Je to, já myslím, spíše návrat k realitě a je to návrat k realitě, na kterou TOP 09 upozorňuje nejenom v tomto volebním období, ale konzistentně roky, roky a roky jako na důležitou prioritu naší bezpečnosti a ten neblahý vývoj ve světě, neblahý vývoj v Evropě, válečná situace na východě Evropy a nestabilní partner v rámci NATO, Spojené státy americké, které donedávna stabilním partnerem tedy byly, tak nám bohužel dávají zapravdu a neradujeme se z toho, že se bezpečnostní situace ve světě zhoršuje. Není ale možné v takové situaci přece strkat hlavu do písku. Dlouho říkáme, 2 procenta na obranu nebo 2 procenta HDP na obranu nejsou nějakou politickou ozdobou, není to ani účetní kategorie, jak to někdo říká, ani číslo do grafu, jak se tím někdo prezentuje. Jsou to minimální vstupní náklady na bezpečnost státu v době a v situaci, ve které se Evropa teď znovu nachází, kdy se bohužel po dekádách v Evropě už čtyři roky otevřeně válčí a ukazuje se, že jsme měli pravdu. Bohužel, ale měli jsme pravdu. Naše politika je zodpovědná. Usvědčuje nás to z odbornosti, kompetentnosti a zodpovědné politiky.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Podívejme se prosím věcně, dámy a pánové, na to, co se stalo. Ještě nedávno premiér Babiš hájil letošní rozpočet s tím, že obsahuje 2,1 procenta HDP na obranu a byla to hlavní vládní linie. My splňujeme, není to problém, opozice straší, všechno je v pořádku. Ale pak se ukázalo, že podle metodiky NATO tomu právě tak vůbec není. A my jsme to říkali, že některé výdaje, které si vláda doma označila jako výdaje s obranným významem, NATO jako obranné výdaje vůbec neuznává a premiér následně sám přiznal, že podle metodiky Severoatlantické aliance české obranné výdaje letos dosahují nikoliv 2 procent, ale necelých 1,8 procenta. To je samozřejmě rozdíl, který těžko zametete pod koberec. To těžko může být nějaká chyba v excelové tabulce nebo tak něco, nebo technikálie pro úředníky. Je to politický problém, ale tady je to i bezpečnostní problém. A znovu říkám, výdaje na obranu a tyto hádky, debaty o plnění nebo neplnění 2 procent HDP by fakt neměly být tím polem, kde se budeme nějak politicky zviditelňovat nebo poměřovat NATO se neptá, jak si výdaje pojmenujeme v Praze, NATO se ptá, zda za ty peníze vznikají reálné obranné schopnosti naší země, jestli posílíme naši armádu, jestli máme vojáky, jestli máme a budeme mít munici, techniku, logistiku, protivzdušnou obranu, kybernetickou bezpečnost, kybernetickou odolnost, schopnost přijmout spojence, schopnost přesouvat síly a zejména, a to je to podstatné, přece schopnost odstrašit agresora. Pořád platí, že kdo chce mír, připravuje se na válku, staletí vyzkoušená osvědčená pravda. Kdo tomu nevěří, tak buď je demagog a lhář, anebo nedával v dějepisu pozor.
Ukázalo se, že česká vláda si chtěla pomoci položkami, které znějí hezky, ale u spojenců neobstály. My jsme to říkali a to je podstata celé věci. Nejde zase o to, že bychom my z opozice chtěli nějak vládě škodit zrovna v tak kardinální věci. Fakt máme tendenci se tady dohodnout a podpořit zvýšené výdaje na obranu. Nejde o to, že bychom chtěli popírat význam infrastruktury. Samozřejmě silnice, železnice, mosty, letiště, logistické uzly a tak dále, a tak dále, to je důležité. Je to využitelné v dobách mírových, o kterých já fakt doufám a chci pro to pracovat, jak to jenom bude možné, aby nepřestaly, tak je možné využít a nikdo soudný tohle přece nepopře. Ale musí být jasné, že jde o obrannou infrastrukturu, že odpovídá alianční metodice, že byla plánována jako součást obranných schopností a že skutečně umožňuje, skutečně umožňuje třeba přesun aliančních vojsk, podporu spojeneckých sil nebo odolnost státu v krizi.
Jinými slovy, dopravní stavba může být obranným výdajem, ale jen tehdy, když skutečně té obraně slouží a poslouží, a to i s uznáním stratégů a expertů nejenom našich vojenských, ale i aliančních, těch z NATO. Bezpečnostní politika prostě v našem pojetí – já to říkám pořád – není a nemá být, nesmí být kreativním účetnictvím.
Chci říct – je to potřeba říct naprosto jasně – pokud teď chcete najít dalších zhruba 20 miliard korun, tak to udělejte poctivě. Nehledejte dalších 20 miliard na papíře. Hledejte 20 miliard korun pro skutečnou obranyschopnost České republiky, najděte reálných 20 miliard korun. TOP 09 může poskytnout... Budeme rádi, když podpoříte naše pozměňovací návrhy, kde jsme ukázali, jak je skutečně najít, kde jsme řekli, že státní rozpočet může být zákonný. Ukázali jsme naprosto konkrétní opatření, jak ušetřit na provozu státu a zároveň posílit naše výdaje na obranu o 21 miliard korun. Pokud chcete poradit a pomoci, jsme tady. Jde o obranu státu.
Dámy a pánové, ještě před týdnem paní ministryně Schillerová říkala, že růst obranných výdajů na úroveň 2 procent letos nevidí jako pravděpodobný, doslova. Pokud vás mohu citovat: „Nevidím to. Byla by to otázka pro celou vládu, ale ten prostor tam prostě nevidím.“ Vláda se podle ní měla soustředit až na příští rozpočet a to je velmi zásadní. Protože to ukazuje, že problém nebyl v tom, že by vláda neměla informace. Problém byl v prioritách.
To je to, na co pořád poukazuju. Když jde o politické sliby, prostor se hledal. Když šlo o výdaje, které se dobře prodávají voličům, tak se prostor hledal. Ale když šlo o to, aby státní rozpočet unesl další sliby, vláda prostor taky hledala. Když šlo o obranu země, ministryně řekla: Já tam ten prostor nevidím. Teď, po slovech premiéra v Jerevanu – to jsem si přečetl z veřejných zdrojů – se najednou dozvídáme, že mezi premiérem a ministryní financí panuje naprostá shoda na strategickém cíli dosáhnout výdajů na obranu ve výši 2 procent HDP.
Teď najednou Ministerstvo financí připouští urychlení. Já za sebe říkám, já jsem rád. Teď tedy ministerstvo to urychlení připouští. Najednou vláda říká, že proces maximálně urychlí v reakci na aktuální bezpečnostní situaci. Tak dobře, aktuální bezpečnostní situace nezačala včera. Ta nezačala ani před měsícem, ani v době, kdy vaše vláda nastupovala. Aktuální bezpečnostní situace začala přece už před čtyřmi lety.
Stáli jsme tady jak opařeni, 24. února 2022, ještě ten večer, kdy Vladimir Putin a Rusko zaútočili na Ukrajinu a Poslanecká sněmovna vestoje tleskala. Vítala velvyslance Ukrajiny jako našeho bratra, protože jsme si dobře tenkrát uvědomovali – a stále to platí – že Ukrajina je naše bojiště. Ukrajinci bojují za svobodu a bezpečnost nejenom České republiky, ale celé střední Evropy. To tak prostě je.
Myslím, že je naprosto jasně třeba říct, že pokud teď chcete najít dalších zhruba 20 miliard, fakt prosím, udělejte to poctivě, nakolik je to možné. Myslím, že vláda neotočila proto, že by objevila novou bezpečnostní realitu. Ta, jak jsem říkal, tady čtyři roky je. Každý, kdo chce, tak to vidí. Kdo to nevidí, tak to vidět nechce. Vláda otočila proto, že ji ta realita dohnala, a my na to upozorňujeme měsíce a pořád. Dohnala ji metodika NATO, dohnaly ji spojenecké závazky, dohnala ji válka na Ukrajině a dohnalo ji vlastní podhodnocení rozpočtu.
Dohnalo vládu i to, že 2 procenta HDP nejde jen doma odvyprávět, ale musí se to taky skutečně splnit. Naši mezinárodní spojenci v rámci NATO se na to dívají. Co jiného tady byl Mark Rutte řešit? Protože on objíždí – jak jsem to tady už říkal – v zásadě jenom ty zlobivé země. TOP 09 v této debatě nestojí na půdě náhlého politického oportunismu. To nikdy, to není naše politika. Naše politika je vždycky o odpovědnosti, racionalitě a budoucnosti, i když to třeba nepřináší aktuální politické body.
My nejsme strana, která by na obranu vzpomínala pouze ve chvíli, kdy je to moderní téma nebo kdy je to naléhavé. To už může být pozdě. Munice se prostě nedá koupit v supermarketu. To jsou ale kontrakty, které se objednávají na řadu měsíců dopředu. Však to dobře víte. My jsme říkali v době, kdy to nebylo moderní téma, kdy to nebylo fancy, kdy se o tom nepsalo. Teď to je a teď máme být připraveni. My jsme o bezpečnosti, obraně, NATO a naší odpovědnosti mluvili dlouhodobě, a to už i v době, kdy se mnozí tvářili, že 2 procenta jsou přehnaný závazek.
TOP 09 říkala, že jde o minimum v době, kdy se říkalo, že 1,5 musí přece stačit. Už v době, kdy se u nás obrana odsouvala na vedlejší kolej, jsme říkali, že profesionální armáda je základem české bezpečnosti. Už v době, kdy se mnozí ptali, proč máme vydávat víc, tak jsme říkali: Protože my jsme členem NATO, my jsme NATO, protože jsme součástí západního společenství, a protože obrana svobodné země prostě něco stojí, obrana není zadarmo.
Neodpustím si to, co říkám vždycky. Obrana je to hlavní, proč si lidé založili stát. To všechno, co stát dělá pro své občany dál, je důležité, je správné. Dokáže se postarat o lidi, kteří jsou znevýhodněni, kteří se dostali do neštěstí, dokáže dobře vzdělávat budoucí generace, ale to hlavní je obrana. Ten zbytek nedává smysl, pokud je stát napadený nebo pokud je stát dokonce ve válečném stavu.
V roce 2015 TOP 09 kritizovala tehdejší stav, kdy byly české výdaje na obranu zhruba poloviční oproti tomu, co po nás požadovalo NATO. O čtyři roky později, v roce 2019, jsme to byli my, kdo podporoval uzákonění dvou procent. Ve vládě Petra Fialy se podařilo vytvořit zákonný rámec, podle kterého má vláda každoročně navrhovat výdaje na obranu ve výši 2 procent nominálního HDP. V programu pro další období jsme šli dál, odvážně před volbami, na rovinu, pravdivě a zodpovědně. Minimálně 3 procenta HDP na obranu do roku 2030 a splnění Haagského závazku. 3,5 procenta na obranu a 1,5 procenta na související bezpečnostní výdaje do roku 2035. Žádná improvizace, konzistentní zodpovědná linie.
Dneska, když premiér Babiš říká, že udělá všechno pro to, abychom ještě letos minimálně dvě procenta splnili, říká vlastně opožděně to, co TOP 09 říkala dávno ústy našich představitelů, našich ministrů i poslanců za léta, léta, léta. Říká to pozdě, říká to pod tlakem, říká to po popírání problému. Říká to po tom, co vláda tvrdila, že splňuje a pak musela přiznat, že podle NATO tedy vlastně nesplňuje. Ale říká správnou věc.
My nemáme problém, nebudeme mít, správnou věc podpořit. Transparentně dlouhodobě to říkám, v médiích, všude, kudy chodím. Pokud půjde o zvýšení výdajů na naši obranyschopnost, jsme tady. TOP 09 takovou věc podpoří ráda. Mám ale problém s tím, když vláda nejdřív problém vytvoří, pak ho popře, pak ho přizná a nakonec se začne tvářit jako zachránce. To je věc, kterou chci pojmenovat.
Připomeňme si, dámy a pánové, ještě širší kontext. Dvouprocentní cíl není nový. Členské státy NATO se k němu přihlásily už na summitu ve Walesu v roce 2014, před 12 lety. To bylo přece už dávno. Už tehdy bylo jasné, že bezpečnostní situace se mění. Už tehdy bylo po anexi Krymu – připomínám – už tehdy bylo čitelné pro každého, kdo chtěl, že Rusko své imperiální záměry přestává šířit pouze ústy, ale začíná je skutečně realizovat. Už tehdy bylo šíleně nezodpovědné strkat hlavu do písku. Už tehdy bylo zřejmé, že Rusko přestalo být standardní partner, ale revizionistická mocnost, která je ochotna měnit hranice silou a bude to dělat, protože to tenkrát už udělala. Přesto Česká republika podle zpráv Severoatlantické aliance dlouhodobě toho cíle, kterému jsme se zavázali, nedosahovala.
Pak přišel rok 2022 a ruská plnohodnotná invaze na Ukrajinu. Přiznám se, že jsem si v tom únoru 2022 myslel, že se to nestane. Nevěřil jsem tomu, že to nakonec Vladimir Putin udělá. Udělal. V tu chvíli už nemohla být přece řeč o žádné hypotetické hrozbě. Viděli jsme masakry civilistů. Osobně jsem se byl podívat se v Buči, v Irpini, v Kyjevě, tam všude, kde se prohnala ruská okupační vojska, kde potom byla vytlačena. To se člověku skutečně tají dech, když přijde na válečná místa a uvědomí si, že to všechno, co jsme byli zvyklí vidět v televizi a bohužel se to ve světě děje, tak se děje teď v Evropě.
Ta válka je úplně stejná. Když se na ni podíváte ánfas, jako známe druhou světovou válku, zničená evropská rozbombardovaná města z fotografií a filmových záběrů. To úplně stejné může vidět každý na Ukrajině dnes, pokud se tam bude chtít podívat, pokud bude mít odvahu se tam jet podívat. Pokud ale nebude takový cynik, jako třeba kolega Turek, který tam před těmi rozbombardovanými paneláky vykládal něco o tom, že tu válku přece zavinilo NATO. Ježkovy voči.
Viděli jsme tedy masakry civilistů v Evropě v 21. století, zničená města a viděli jsme ruské rakety dopadající na obytné domy, civilní infrastrukturu, elektrárny, nemocnice, školy. Já jsem se evakuoval společně s dětmi z mateřské školky při leteckém útoku do krytu. To byl mimořádně tísnivý pocit vidět ty malé děti, být s nimi v tom krytu, jak ta lidská dětská nevinnost je tak strašně drcená, traumatizovaná, vražděná tím putinovským Ruskem.
Prostě vidíme a viděli jsme, že imperiální válka se bohužel vrátila do Evropy. A přesto jsme u nás stále museli vést debatu, jestli 2 procenta HDP na obranu nejsou moc, jestli na to máme. Dnes po summitu NATO v Haagu už se bavíme o úplně jiné úrovni odpovědnosti. Spojenci se zavázali k tomu, že do roku 2035 budou výdaje na obranu a související bezpečnostní oblasti dosahovat 5 procent HDP a z toho právě 3,5 procenta na přímé výdaje, a připomínám: 1,5 procenta na tu související infrastrukturu. To je to, co třeba můžeme potom využít vždycky v běžném životě i pro svou budoucí prosperitu.
Těch 1,5 procenta má být taky využito na kybernetickou bezpečnost. Máme počítat ve svých obranných výdajích s obranným průmyslem a dalšími prvky odolnosti. Já připomínám, že nesmíme zapomenout na hybridní hrozby. To je mimochodem oblast, které se za TOP 09 15 let věnuje paní poslankyně Helena Langšádlová a řada těch jejich výstupů, varování, konferencí a toho, co tady třeba na plénu Poslanecké sněmovny předestírala jako budoucí hrozby, se bohužel stala realitou.
Stává se to tedy novým bezpečnostním standardem Evropy, na který prostě musíme odpovědět dříve, než bude pozdě. Možná lépe pozdě nežli později. A kdo dneska říká, že 2 procenta jsou maximum, tak to vůbec nepochopil. Nepochopil dobu. Nepochopil realitu. Žije asi v jiném vesmíru. 2 procenta nejsou maximum. Ani to není ambice. Nemůže to být ambice. 2 procenta jsou minimum teď v tuto chvíli, která by měla být samozřejmostí a měla být už dávno.
A proto říkáme, pokud dneska vláda konečně hledá 20 miliard, aby ta 2 procenta splnila, my jsme vám je našli už, když jste sestavovali státní rozpočet. Fajn, je to dobrý začátek. Ale nesmíte se tvářit, že tím končí debata o obraně. Ta tím teprve začíná.
Proto všechno, co jsem tady zmínil, otázka není jenom, jak letos dosáhneme těch 2 procent, ale ta otázka je, jak bude Česká republika vypadat jako spojenec za pět roků? Jak bude vypadat naše armáda v roce 2030? Jak naplníme cíle schopností NATO v roce 2030, 2032, 2035? Jak posílíme protivzdušnou obranu? Jak získáme munici? Jak má ta munice vypadat? A kolik jí potřebujeme? Budeme jí mít dost? Jak vybudujeme odolnost proti dronům a proti raketám? Jaká bude naše odpověď na moderní válku, kterou vidíme na východě Evropy? Jak zajistíme mobilitu spojeneckých sil přes naše území? Jak zrychlíme akvizice? Jak stabilizujeme personál armády? Jak zapojíme český obranný průmysl? To je přece velmi důležité. A jak přestaneme být zemí, která je skvělá v papírech, ale pomalá v realizaci? To je ta důležitá, ta seriózní debata, kterou tady máme vést.
V dodaných informacích zaznívá, že Česká republika v rámci NATO patří mezi země, které dlouhodobě investují především do armádní infrastruktury a méně naopak do vojenské techniky. Je to podle mého názoru trochu varovný signál. Ta infrastruktura je bezesporu důležitá. Samozřejmě o tom není debata. Základny, letiště, sklady, logistické trasy, kasárna, železnice a tak dále a tak dále. Nemáme s dostatečnou propustností, pokud tedy mluvím o infrastruktuře, pro nějaký větší přesun vojska z důvodu obranyschopnosti Evropy a České republiky.
Ale armáda tedy bohužel není jenom infrastruktura. Jsou to samozřejmě vojáci. A ti vojáci musí být nějak vyzbrojeni. Ti vojáci musí být taky nějak vycvičeni. Musí mít k dispozici adekvátní a moderní technologie, munici. Musí používat zabezpečenou moderní komunikaci a tak dále. Mohl bych jít do detailů, a nechci.
Ale není možné, aby se obranná politika zredukovala na to, že budeme přesouvat letiště z jedné kapitoly pod armádu, investovat do dráhy a tvářit se, že jsme tím vyřešili celou obranu státu. Ani náhodou. Úvaha o letišti v Karlových Varech může mít smysl. OK. Já neříkám, že nemá. To pozor. Ale pokud letiště skutečně může sloužit vojenské mobilitě, logistice, výcviku a tak dále, pojďme se o tom bavit věcně. Nesmí to být zástěrka, nesmí to být nějaká položka, která se narychlo najde, protože potřebujeme zaplnit tu díru ve výši 20 miliard.
To samé platí pro všechny ostatní položky. Pokud mají být započteny do obranných výdajů, musí mít přece jasnou obrannou funkci, kterou posoudí naši odborníci, ale musí to být taky uznatelné podle odborníků, stratégů a expertů ze Severoatlantické aliance. Musí to být součástí strategického, a to podtrhuji, strategického plánování obranyschopnosti celé Severoatlantické aliance a musí to zlepšovat schopnost České republiky bránit se a plnit alianční závazky. Jinak je to zase rozpočtový a účetní trik.
A ptám se vlády, co z těch 20 miliard korun bude tedy skutečně nová schopnost? Kolik z toho půjde na munici, kolik na protivzdušnou obranu, kolik na bezpilotní prostředky, kolik eventuálně na kybernetickou obranu, kolik na výcvik, kolik bude na aktivní zálohy, kolik na schopnost přijmout spojenecké jednotky, kolik třeba na modernizaci armády a kolik na projekty, které NATO uzná, protože opravdu podle nich, podle našich spojenců posilují obranyschopnost? To je debata, která teď musí začít.
To, že najdete 20 miliard, doufám, znovu říkám, ano, je to správně, jsme tady, to je dobře. Ale teď pojďme dělat i tuhletu debatu. Protože jsou to vaše slova, že ty prostředky mají být zejména účelně vynaloženy. Samozřejmě jsem první, kdo pléduje za to, abychom peníze, a jsou to obrovské peníze, ve výši stovek miliard korun z kapes daňových poplatníků, vynakládali účelně, aby nezůstávalo za nehty nic lidem, kde se to nepatří, aby nebyly zakázky předražené.
Ano, jsme první, kdo za toto tedy bojuje. A proto by ta debata, kolik na co, měla teď začít. A měla by být transparentní. A měla by se vést před veřejností. Má to vláda říct této Poslanecké sněmovně nejenom: najdeme 20 miliard někde tak jako mimochodem přes média, ale najdeme 20 miliard korun na tyto konkrétní schopnosti v tomto harmonogramu s touto odpovědností a s tímto dopadem na armádu a máme v tom takovou a takovou strategii.
Dámy a pánové, premiér také jmenoval nového vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči Alianci, jak víme, bývalého velvyslance při NATO, pana Jakuba Landovského. Já nebudu zpochybňovat jeho odbornost, to v žádném případě. To já ho pokládám za člověka skutečně erudovaného. Jeho zkušenost z NATO je naprosto zjevná. Ale kladu si otázku, proč vláda potřebuje zmocněnce pro plnění závazků, které mají být základní odpovědností celé vlády. Já nevím, na co ten zmocněnec je potřeba, když to jsou podle mého názoru pouze kupecké počty – dopočítat se toho, abych našel peníze na splnění aliančních závazků. A znovu říkám a naposled, pokud nevíte, podívejte se na ty naše pozměňováky, my vám v tom rádi poradíme, a ne abychom na tom nahnali politické body, ale protože jde opravdu o obranyschopnost našeho státu.
Já myslím, že ten zmocněnec může jistě pomoci s komunikací, eventuálně koordinací nebo porozuměním alianční metodice. Dobře. Ale zmocněnec nemůže nahradit politickou vůli a nemůže být taky úplně zástěrkou pro politickou odpovědnost, kterou v obraně země má pochopitelně celá vláda. Nemůže nahradit rozpočet. Nemůže nahradit ani armádní akvizice, strategii. Ale taky nemůže nahradit odvahu říct obyvatelům naší země pravdu, že bezpečnost něco stojí. Ano, to je to, co si musíme všichni uvědomit. A my to říkáme dlouhodobě, pravdivě a na rovinu. Ano, bezpečnost je drahá, stojí to spoustu peněz z vašich, z našich kapes. Ale pochopte, to je to hlavní, to je to nejdůležitější.
A tady je dlouhodobý problém hnutí ANO Andreje Babiše. Když jste v opozici, bezpečnost používáte jako klacek. A když jste ve vládě, snažíte se bezpečnost vměstnat do marketingu. Chvíli říkáte, že splňujeme, pak, že nesplňujeme kvůli metodice. Pak, že budete jednat s NATO, pak, že se výdaje navýší a pak, že tomu podřídíte všechno, protože když vás někdo k tomu vyzve, tak po tom konečně jdete. Obrana státu, prosím, dámy a pánové, není výzva na sociálních sítích, obrana státu není, nemůže být soutěž kdo koho přechytračí. Obrana státu přece není situace, kdy premiér čeká, až někdo vyzve a pak po tom takzvaně jde, jak bylo řečeno.
Odpovědný premiér nečeká na výzvu, odpovědný premiér ví co je národní zájem, co je hlavní národní zájem a jedná dřív než ho do toho dotlačí okolnosti.
Já chci zdůraznit ještě další věc vůči našim občanům, obyvatelům České republiky. Když mluvíme o obraně, tak nehovoříme o abstraktním požadavku NATO. Nemluvíme o tom, že někdo v Bruselu, Washingtonu nebo třeba v Haagu chce, abychom utráceli víc. To je falešný rámec, který se v komunikaci některých dnes vládních politiků objevuje velmi často. My přece nevydáváme peníze na obranu vůči NATO. My vydáme peníze na obranu České republiky v rámci NATO. A NATO je naše bezpečnostní pojistka, která nemá alternativu. Pojistka funguje přece ale jenom tehdy, když do ní všichni přispívají a když je důvěryhodná. Pokud chceme, aby naši spojenci brali vážně bezpečnost České republiky, musíme brát my vážně bezpečnost jejich. A musíme přece taky plnit, co jsme si dohodli. To by ten článek 5, na který se tak často odkazuje veřejná debata, mohl být opravdu jenom na papíře a nemusel by na něj být spoleh.
Česká republika musí být důvěryhodným partnerem v rámci Severoatlantické aliance. To je pro nás existenčně životně důležité. To nemá alternativu. Jsme středně velká země uprostřed Evropy, vůbec ne malá. Ale nemáme ten luxus geopolitické samoty a nejsme to my, kdo může účinně zařídit geopolitickou stabilitu v Evropě ani ve světě. Přiznejme si to. A naše moderní dějiny nás přece velmi tvrdě naučily, co se stane, když budeme stát sami. Naučily nás, co znamená i ztratit spojence. Naučily nás, co to znamená, když o nás rozhodují jiní. O nás bez nás – všichni to ze školy znáte. Naučily nás, že svoboda bez bezpečnosti je křehká. A také přece víme, že bezpečnost bez spojenců je pro Českou republiku jenom úplná iluze. Proto je členství v NATO jedním z největších bezpečnostních úspěchů české moderní historie. A proto je nebezpečné, když někteří politici, teď vládní politici, zlehčují naše závazky, bagatelizují výdaje na obranu nebo naznačují, že se to všechno tak nějak vykáže.
Nenahradíme tanky tabulkami! Nenahradíme munici tiskovou zprávou, ani protivzdušnou obranu nějakou účetní operací! Nenahradíme důvěru spojenců domácím populistickým politickým marketingem. Obrana se musí skutečně budovat, nejenom vykazovat.
Dámy a pánové, pojďme si taky říct, co znamená to, co jsem už říkal, to moje: Je to dobře. Je dobře, že vláda bude chtít snad, doufejme, dvě procenta splnit, ale není dobře, že k tomu dospěla až po tlaku. Je dobře, že premiér mluví o navýšení, ale není dobře, že předtím tvrdil, že už je splněno, že už máme hotovo. Je dobře, že ministryně financí nyní navyšování připouští, ale je špatně a vadí mi, že ještě před týdnem říkala, že ten prostor nevidí. Je dobře, že vláda jedná se Severoatlantickou aliancí, ale je zásadně špatně, že musíme našim spojencům vysvětlovat položky, které prostě neobstojí. Když to víme. Je dobře, že se mluví o infrastruktuře, ale není dobře, pokud infrastruktura slouží jenom jako náhražka za skutečnou modernizaci bojeschopné armády.
Naše pozice je úplně jednoduchá. Podpoříme skutečné posílení obranyschopnosti České republiky. Nikdy nepodpoříme jenom nějaké účetní kouzlení. A chceme, aby vláda přišla do Poslanecké sněmovny – a o to naléhavě prosím – s komunikací jasného plánu: za prvé, odkud přesně vezmete dodatečných 20 miliard korun? Ne obecně, ne frázemi, slovy, ale konkrétně. Ono to jde a některé i ekonomické okolnosti spojené teďka třeba s vyšším výběrem DPH tomu nahrávají. Rádi poradíme, pokud budete potřebovat.
Za druhé: do kterých kapitol a projektů tyto prostředky skutečně půjdou? A za třetí: které z nich byly předem konzultovány s našimi spojenci v Severoatlantické alianci a budou uznatelné, budou uznatelné podle té alianční metodiky?
Za čtvrté, jaký konkrétní dopad budou mít na schopnosti Armády České republiky? A ještě, jak vláda zajistí, aby se v příštích letech neopakovala stejná situace, kdy doma tvrdíme jedno číslo a NATO uznává číslo jiné? Jaká bude trajektorie růstu výdajů po roce 2026 směrem ke třem procentům HDP v roce 2030? A doufám, zase jsme tady – podpoříme to, pomůžeme, poradíme, pokud budete potřebovat k výdajům pěti procent HDP v roce 2035, jak jsme si to v Haagu dohodli. Žádná opoziční šikana z mé strany. Normální otázky odpovědné opoziční strany v demokratickém parlamentu.
Já myslím, že existuje ještě jeden argument, který je fér tady nahlas říct. Obranné výdaje nejsou samozřejmě jenom spotřebou, ale dobře nastavené obranné výdaje jsou investicí do budoucnosti, do obranyschopnosti České republiky. Jsou investicí do bezpečnosti, bez které prostě není prosperita. Investicí do průmyslu. Pokud zapojíme české firmy a prosím, ať se to stane, investicí do technologií, inovací a výzkumu. Všechny velmi úspěšné technologicky pokrokové státy ve světě investují jako prioritně do inovací a do výzkumu, do technologického pokroku.
Jsou to investice do regionů, kde působí obranný průmysl. Jsou to investice do kvalifikovaných pracovních míst a taky do odolnosti státu. Ale platí to prosím jenom tehdy, pokud jsou ty výdaje řízené, pokud jsou samozřejmě strategické a také do značné míry hospodárné. Ne, pokud se na poslední chvíli hledá 20 miliard, aby se vyplnila tabulka. Ale zaplaťpánbůh za to, že aspoň teď pozdě nežli později se hledá.
A proto TOP 09 dlouhodobě říká dvě věci najednou. Obranu musíme posilovat a každou korunu musíme utrácet odpovědně. A to není rozpor. To je přece ten správný přístup. To má jít ruku v ruce. Když nás kritizovala tehdejší opozice, někteří třeba poslanci současné vládní koalice, za to, že ty výdaje jsou tupé, že se utrácí jen tak, aby se to splnilo, tak to není pravda za prvé a za druhé, to bychom nikdy nechtěli. Vždycky se na to díváme tak, že když utrácíme hodně peněz a stát nemá jiné peníze než ty, které si vybere od firem a od svých občanů, tak pokud je utrácíme, tak musíme vědět proč, musíme vědět jak a musíme dávat sakra pozor, aby to byly peníze, které nezůstanou někomu za nehty. Když jde o bezpečnost, není možné škrtat naslepo a říkám to jako předseda rozpočtově odpovědné strany. Když jde o veřejné peníze, tak je také nesmíme utrácet naslepo a musíme investovat rychleji v případě obrany. Nedá se nic dělat. Nicméně udělat všechno pro to, aby ty investice nebyly chaotické. To je velmi důležité.
Ano, musíme posilovat armádu, ale zase nevytvářet zlaté doly pro spekulanty a nevytvářet tady nové oligarchy. To je velká výzva. Ale my jsme připraveni se s tím popasovat. Musíme modernizovat, ale zároveň musíme přece vyžadovat kontrolu, transparentnost a výsledky. Obrana není bianco šek. Obrana není místo, kde se šetří pro politický potlesk.
Dámy a pánové, já si myslím, že dnes je ten správný okamžik připomenout rozdíl mezi populismem a mezi odpovědnou politikou. Populismus vždycky říká, že všechno lze slíbit a nic nebude bolet. Slibem nezarmoutíš, to se přece říká. Ale odpovědná politika říká ano, ta bezpečnost něco stojí. Mě, tebe, vás, naše firmy, naše daňové poplatníky, ta bezpečnost prostě bude stát šílené peníze. Ale to se nedá nic dělat, jenom tak budeme v bezpečí. Válka by byla mnohem dražší a možná už bychom se neviděli. Já na to nechci ani myslet, kdyby se Česká republika musela do války dostat. Ale fakt platí: Kdo chce mír, připravuje se na válku. Populismus říká: Nějak to vykážeme. Ale odpovědná politika říká: My musíme vybudovat schopnosti, ne výkaz, ale schopnosti.
Populismus řekne: Počkáme, co nám řekne NATO, pak uvidíme. Odpovědná politika říká, odpovědná politická strana říká: Sami víme, že obrana je naším vlastním národním zájmem, a nikdo nám to nemusí přece připomínat. Populista řekne: Když se vám to nehodí, 2 procenta jsou moc. Když nás k tomu dotlačí realita najednou, je to výzva. Ale my, odpovědní politici, říkáme: 2 procenta jsou minimum, které máme plnit stabilně, dlouhodobě a předvídatelně, abychom byli dobrým partnerem. A právě v tom je rozdíl mezi dlouhodobou pozicí TOP 09 – a nejenom TOP 09 – a dnešním obratem, včerejším obratem Andreje Babiše.
My jsme nemuseli otočit. My jsme nikdy ve svých názorech nemuseli otáčet. Nemusíme vysvětlovat, proč jsme včera říkali opak. My jsme nemuseli procházet cestu od: máme 2,1 procenta; přes: podle NATO to tak není; až po: uděláme všechno, abychom 2 procenta splnili. My jsme byli a jsme konzistentní, pravdiví a odpovědní, i když to třeba zrovna není tak politicky populární. A proto si dnes můžeme dovolit říci: Pane premiére, vítáme, že jste došel k tomu, co jsme říkali dávno, ale nenecháme vás předstírat, že jste to teď objevil. Dámy a pánové, v této debatě bychom neměli ztratit ze zřetele Ukrajinu – už jsem to naznačoval, právě Ukrajina nám totiž každý den ukazuje, co to znamená zanedbaná bezpečnost a co to znamená odvaha bránit vlastní zemi už několik let po sobě každý den, co to znamená, když se každou noc na území státu Evropy v 21. století útočí na civilní infrastrukturu, kdy se bombardují nemocnice, školky a tak podobně, kdy jsou zasaženy bytové domy, když každý den pod ruskou agresí – a i v této Sněmovně sedí lidé, kteří říkali, že Rusko nikdy takové ambice mít nebude a takové věci nedělá – tak co to znamená, jaká je realita a že to je skutečně možné. V takové situaci jsme a v takové atmosféře my tady teď vedeme debatu o našich výdajích na obranu. A Ukrajinci dnes nebojují jenom za sebe, bojují za evropský bezpečnostní řád, bojují za princip, že hranice se v Evropě nemění silou, bojují za to, že větší stát nemá právo zničit svého menšího souseda jenom proto, že může, a bojují za to, že svoboda má svou cenu, a jsou ochotni tu cenu zaplatit. Česká republika stála, má stát na straně Ukrajinců už jenom proto, aby ukázala, že tyto principy lidskosti jsou pro nás zásadní. A měli bychom být dostatečně pokorní, abychom z toho vyvodili i důsledky – ne takové, že budeme pronášet silná slova na výročí invaze – to je možné, to je správné, to se od nás koneckonců tak nějak očekává – ale i taková, že budeme skutečně budovat vlastní obranyschopnost a že budeme účinně a účelně pomáhat Ukrajině a plnit alianční závazky.
Mám velkou radost z toho, že jste nakonec porušili svůj slib, že zrušíte muniční iniciativu vůči Ukrajině. Velmi se stydím za vaši politiku, že z vlastní kapsy, i když můžeme, do té muniční iniciativy nedáváme vůbec nic. Nejlepší prevencí války je odstrašení a nejlepší odstrašení je silná, připravená, vybavená a samozřejmě spojenecky ukotvená armáda, ukotvená obrana. Slabost agresora, ta nás neuklidní, neměla by, slabost agresora vždycky láká.
Dámy a pánové, já myslím, že vláda teď má příležitost udělat správnou věc – ne pro opozici, ne pro TOP 09, ne pro mě, ne třeba pro novinové titulky, ale pro Českou republiku, pro její bezpečnost, pro její (Ukazuje vlevo na galerii.) mladou generaci a taky pro její prosperující budoucnost. Já myslím, že vláda má příležitost přiznat, že rozpočet byl v oblasti obrany nedostatečný, má příležitost opravit tu chybu, má příležitost si přestat hrát s metodikou, příležitost ukázat našim spojencům, že Česká republika bere své závazky vážně, má příležitost posílit armádu skutečnými schopnostmi pro její obranyschopnost. A my říkáme, že pokud to uděláte poctivě, aby se z toho nestalo jen další účetní cvičení, tak my budeme konstruktivní a budeme u toho. A zároveň říkáme: Budeme velmi tvrdě hlídat, aby to nebyla jenom nějaká zase mediální šaráda, protože občané mají právo vědět, zda jejich peníze skutečně posilují bezpečnost, vojáci mají právo vědět, jak stát myslí vážně modernizaci armády, a koneckonců spojenci mají právo vědět, že Česká republika není a nebude černý pasažér, a tato Sněmovna, my všichni máme právo vědět, co vláda přesně dělá a chystá.
Já bych závěrem snad jenom shrnul postoj TOP 09 k této otázce. Za prvé tedy, vítáme, pokud skutečně chcete ještě letos navýšit obranné výdaje tak, aby Česká republika splnila 2 procenta HDP podle metodiky Severoatlantické aliance. Za druhé, připomínáme, že 2 procenta nejsou ambice, ale zákonné a spojenecké minimum. A pořád to budeme říkat a s postupujícími lety budeme upozorňovat na to, že ta míra se zvyšuje, je potřeba dávat stále víc než 2 procenta, ten závazek v roce 2035, ten je pro nás důležitý a my to nenecháme spát, my budeme v zájmu budoucí prosperity a bezpečnosti naší republiky na to pořád upozorňovat a hlídat vás, zda k tomu směřujete. My odmítáme, aby se obranné výdaje nahrazovaly účetními triky a položkami, které NATO neuznává.
A dál, trváme na tom, že peníze musí jít do reálných obranných schopností naší vlasti, do lidí, do výcviku, techniky, munice, protivzdušné obrany – a já připomínám – kybernetické bezpečnosti, do odolnosti vůči hybridním hrozbám – ano, i do infrastruktury, která té obraně poslouží. A chceme jasný plán růstu výdajů směrem ke 3 procentům HDP do roku 2030 a haagskému závazku do roku 2035. Ten plán máme právo znát, má ho právo znát Česká republika a všichni její obyvatelé. Budeme podporovat odpovědné posílení armády, ale budeme odmítat rozpočtové kouzlení a váš, pokud se toho dopustíte, trapný, laciný politický marketing.
Konstatujeme, že TOP 09 dávno říká, a říkali jsme to, když to nebylo pohodlné, říkali jsme to, když se 2 procenta zdála mnohým příliš, a říkali jsme to, když se bezpečnostní politika odsouvala za populární výdaje, a říkáme to i dnes: Bezpečnost není samozřejmost. Jakkoliv to může znít někomu jako fráze, je to práce, vůle, je to investice a je to, jak jsem říkal, první povinnost našeho státu.
Já bych si dovolil oslovit v této věci i vládu. Pokud jste tedy pochopili, konečně pochopili, že obrana České republiky se nedá dělat na dluh vůči budoucnosti, vítejte mezi námi v realitě, jsme rádi, že tu konečně jste. A pokud jste konečně pochopili, že 2 procenta nejsou maximum, ale 2 procenta jsou minimum, tak vás taky vítáme v realitě. A pokud jste dnes konečně pochopili, že NATO nepřesvědčíte tiskovou zprávou a marketingem, ale jen skutečnými schopnostmi – dobré ráno, vítejte také v naší realitě. Ale teď nestačí říkat, že uděláte všechno, to je citace, uděláme všechno – teď to musíte udělat. Najděte těch 20 miliard, ukažte, odkud půjdou, řekněte, na co půjdou, doložte nám, že je NATO uzná – to je strašně důležité – a zajistěte, že za ně bude Česká republika skutečně bezpečnější zemí.
Armádu nepostavíme na výmluvách, spojenectví neudržíme účetními triky a svobodu neochráníme tím, že budeme obranu odkládat na příští rok na svatého Dyndy nebo taky jindy. Je potřeba udělat správnou věc a je dobře, že k ní vláda, byť tedy pozdě a po tlaku, směřuje. A TOP 09 vás podpoří tam, kde půjde o skutečnou bezpečnost České republiky, a budeme vás tvrdě kontrolovat tam, kde by se z bezpečnosti snad měl stát jenom další marketingový obrat nebo trik Andreje Babiše.
Ještě si dovolím drobný komentář z hlediska toho, jak vláda chápe bezpečnost České republiky, možná v kontextu dalších kauz, věcí, které se objevují ve veřejných zdrojích a které my tedy dost bedlivě a poctivě sledujeme. Tady jde o to, jak vláda rozumí tomu, že bezpečnost v roce 2026 tedy skutečně fakt už nejsou jenom tanky nebo letadla, ta situace se vyvíjí, kybernetické systémy, hybridní hrozby.
Jde o to, jestli vláda chápe a jak chápe, že bezpečnost moderní demokratické země stojí taky na důvěře občanů v systém. My jsme svědky toho, že se otřásá důvěra obyvatel naší země v systém vůbec a přispíváme k tomu my sami. Přispíváte k tomu vy, když něco slibujete, něco úplně jiného potom děláte, ale bohužel a pozor, přispívají k tomu taky dezinformace, které se v naší zemi šíří. Jsou to dezinformace, které cíleně a záměrně už léta, léta, léta a naše bezpečnostní složky na to upozorňují, šíří třeba různé trollí farmy. Je to cílená ruská dezinformační kampaň, hybridní válka, kterou vůči nám Rusko teďka už vede, i když tady zaplaťpánbůh žádné ruské drony ani tanky teď zrovna nemáme.
A také jde o to, zda se pod záminkou boje proti jakémusi politickému aktivismu nezačíná odehrávat pokus zúžit pojem bezpečnosti tak, aby z něj vypadlo všechno, co vládu politicky obtěžuje. To znamená nezávislá občanská společnost, kritická média. O tom tady hovořil před chvílí můj stranický kolega Honza Jakob. To je ještě válka, kterou spolu povedeme, pokud skutečně se odvážíte sáhnout na nezávislá veřejnoprávní média. Vzdělávání k mediální gramotnosti. Nesmírně důležitý pilíř odolnosti naší společnosti, to jest mé velké téma. Projekty proti dezinformacím a spolupráce státu s těmi, kdo v krizích často pomáhají rychleji než úřední aparát, který prostě má nějakou setrvačnost a dobu na reakci a proto jsem v této věci podal i interpelaci na pana premiéra, protože otázka není jen to, kdo přesně připomínkoval jeden dokument týkající se tady naší bezpečnosti, ale otázka je, zda pan premiér kryje politiku, která oslabuje odolnost České republiky v době, kdy ji máme naopak posilovat.
Já chci, aby jasně zaznělo, že společenská odolnost pro mě není nějaký ideologický výstřelek a politické téma, kterým bych se chtěl zviditelňovat, ale patří to na půdu Poslanecké sněmovny, protože to je otázka naší životaschopnosti a není to, prosím, ani krycí název pro nějaký můj politický aktivismus. To já fakt nemám zapotřebí. Je to nebo společenská odolnost je bezpečnostní nutností. Já myslím, že podle informací zveřejněných teď nedávno, myslím, Respektem, poradkyně premiéra Natálie Vachatová navrhuje v plánu priorit České republiky pro čerpání evropských peněz vypustit posilování společenské odolnosti. Ne zpřesnit nebo upravit, ale vypustit. A to z kapitoly, která se týká odolnosti a kyberbezpečnosti. Z kapitoly, která má reagovat na nedostatečnou připravenost České republiky na aktuální výzvy ohrožující společnost, demokratické hodnoty a demokratické procesy. A v tom dokumentu se podle zveřejněných informací mluví také, a to je naše velké téma, o hybridních hrozbách, o vlivu sociálních sítí na demontáž demokratických principů. O snižující se důvěře občanů v instituce, o mediální a digitální gramotnosti, o zvyšování odolnosti vůči dezinformacím a právě to má podle připomínky z Úřadu vlády zmizet.
Je to pravda? Opravdu má toto zmizet z té strategie? Nebylo by to šílené? Proč? Protože podle této argumentace má být odolnost vůči hybridním hrozbám posilována výhradně technickými nástroji, tedy posílením kapacit NÚKIBu, ochranou kritické infrastruktury a kritické kybernetické bezpečnosti. Dobře, ale to přece nemůže stačit. Já už jsem vysvětlil, že to je nefunkční, to je jenom jedna strana mince. A ptám se, opravdu si tedy někdo ve vládě myslí, že hybridní hrozby zastaví jen technické vybavení, když víme, jak to funguje? Opravdu si někdo myslí, že dezinformační kampaň zastavíme pouze firewallem? Že ztrátu důvěry občanů v instituce vyřešíme třeba nákupem serverů, že cizí vlivovou operaci možná pozná společnost sama od sebe, pokud jenom posílíme technickou infrastrukturu? Že v krizi budeme rozhodovat, zdali lidé věří státu, zda rozumí informacím, zda vědí na koho se obrátit a zda dokážou odlišit ověřenou zprávu od cílené manipulace?
Já připomínám třeba tu příručku, kterou všichni dostali do schránek prvních 72 hodin, co dělat v době krize? Tak to tady taky bylo označeno, že strašíme válkou, strašíme krizí, není to potřeba. Pro pána krále, to je přece hluboké nepochopení moderní bezpečnosti, pokud by to takto mělo fungovat. Ta technická kyberbezpečnost je naprosto nezbytná. Ano, NÚKIB musí mít silné kapacity. Kritická infrastruktura má být ochráněna. Jistě, o tom není debata. Stát musí investovat do systému varování, do ochrany sítí nemocnic, energetiky, úřadů, vodáren a tak dále. Ale ani to nestačí, protože protivník dneska neútočí jenom na kabely, servery nebo na databáze, ale útočí na důvěru. Útočí na soudržnost, na schopnost demokratické společnosti shodnout se. Útočí na schopnost nás všech orientovat se v elementární realitě.
Útočí na to, abychom v krizi nevěřili vlastním institucím, abychom nevěřili spojencům, sdělovacím prostředkům, nevěřili (nesrozumitelné) odborníkům. A nakonec, abychom nevěřili třeba ani jeden druhému, rozmontovat sociální síť, rozmontovat důvěru našich lidí ve stát. To je velmi účinná zbraň, která tak moc nestojí, ale je to vlastně aktuální ohrožení České republiky, české společnosti. Proto potřebujeme odolnou společnost.
Dámy a pánové, podívejme se na země, které bezpečnost dlouhodobě vážně berou. To je třeba Finsko, Švédsko nebo teď notabene pobaltské státy. Země, které mají historickou zkušenost s ruským tlakem. My ji snad nemáme? S cizí propagandou s pokusy rozkládat společnost zevnitř a tyto státy velmi dobře vědí, že obrana není nějakou věcí armády, ale že připravenost je důležitou odolností celé naší společnosti. Je to celospolečenský úkol. Finsko mluví o komplexní bezpečnosti a mně se ten termín docela líbí. Komplexní bezpečnost. Švédsko rozvíjí koncept totální obrany a Evropská unie mluví o takzvané připravenosti celé společnosti a naše vlastní bezpečnostní dokumenty mluví o spolupráci veřejné správy, soukromého sektoru, akademické sféry, občanské společnosti i jednotlivců. A co na to říká Úřad vlády? Podle těch zveřejněných informací, které jsem našel, chce z dokumentu vypustit právě tu část, která tento celospolečenský rozměr obsahuje. To není modernizace bezpečnostní politiky, ale její zploštění, střelení se do vlastní nohy. To je návrat k představě, že stát je jen aparát, občan jen pasivní příjemce rozhodnutí a všechno mimo státní struktury je automaticky a rovnou podezřelé. To snad už máme přežité.
A jestli někdo učí lidi rozpoznávat dezinformace pomáhá při povodních, pracuje třeba s uprchlíky posiluje mediální gramotnost nebo spolupracuje se školami tak je hnedka označen za politického aktivistu a to je nebezpečná logika. Dámy a pánové, já nechci z této debaty dělat nějaké osobní kádrování jedné poradkyně. Jistě veřejně zazněly velmi závažné informace o názorech a minulých vyjádřeních paní Vachatové zaznělo, že byla spojována s nekritickým pohledem na putinovské Rusko. Dohledal jsem si to. Zaznělo zde v minulosti, působila v prostředí Trikolóry. Zaznělo, že se vyjadřovala způsobem, který bagatelizoval situaci v Rusku a tvrdě útočila na Evropskou unii. Zaznělo, že podporovala snahu napsat zákon o registru organizací a jednotlivců placených ze zahraničí, tedy ten koncept nebezpečně připomínající nástroje, které v autoritářských státech slouží k likvidaci nezávislé občanské společnosti.
A já chci vést debatu o tom, jaká je odpovědnost premiéra v této věci. Pan premiér se veřejně zastal paní Natálie Vachatové a podle zveřejněných informací dokonce řekl, že ji vzal proto, že se takzvaně vyzná v tom „deep state“ to byla citace, vyzná se v tom „deep state“ a vyzná se v těch neziskovkách. Není to podstata problému? Předseda vlády České republiky přebírá slovník konspiračních teorií o „deep state“. Mluví o občanském sektoru jako o podezřelém prostoru, který je potřeba rozkrývat, dává dohromady neziskové organizace, kritiky vlády, opozici a údajné temné spolčení proti vládě. Pan ministr, mi to tady ze zad přikyvuje, vy to neslyšíte, ale říká ano, ano, je to tak. Není to, pane ministře, podstata toho problému? A pak se v připomínkovém řízení objeví návrh vyškrtnout společenskou odolnost. To je přece politická linie a je třeba ji pojmenovat.
Vláda si tady podle mého názoru plete bezpečnostní politiku s bojem proti vlastním kritikům. Pane premiére, já se na to chci znovu zeptat tady v Poslanecké sněmovně, kdo rozhodl, že právě Natálie Vachatová bude za Úřad vlády připomínkovat tuto část strategického bezpečnostního dokumentu? Jakou má k tomu odbornou kvalifikaci? Kdo jí dal politické zadání? Je návrh vypustit společenskou odolnost stanoviskem Úřadu vlády? Je to vaše osobní stanovisko, anebo je to snad stanovisko celé vlády? Souhlasí s tím třeba Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost? Souhlasí s tím Ministerstvo vnitra? Co na to říká Ministerstvo obrany? Souhlasí s tím Bezpečnostní rada státu? A co zpravodajské služby? Jaký k tomu mají postoj? A co konečně odborníci na hybridní hrozby? A hlavně, uvědomujete si vůbec, jaký signál tím vysíláte spojencům, občanům i našim protivníkům? Protože pokud vláda říká, že společenská odolnost je tedy nějaký politický aktivismus, pak tím taky říká něco velmi nebezpečného. Říká tím, že obrana demokratické společnosti před manipulací, dezinformacemi a cizím vlivem je podezřelá. Říká, že spolupráce státu s občanskou společností je podezřelá. Jako by se stát měl občanské společnosti bát. Proboha, každý demokratický svobodný stát na kritické a nezávislé živé občanské společnosti staví a stojí. A říká tím, že mediální gramotnost je podezřelá. Říká tím, že vzdělávání občanů k orientaci v informačním chaosu je třeba podezřelé. To je zcela proti mému občanskému i politickému přesvědčení. A já na to říkám, ne, to není politický aktivismus, to je obrana demokracie a obrana svobody slova, vyjadřování demokratických principů v naší zemi.
Pojďme si říci, co společenská odolnost znamená prakticky. To přece znamená, že občané reálně vědí, kde získat spolehlivé informace při krizové situaci. Věří, že se na ně mohou spolehnout, protože to jsou informace pravdivé. Znamená, že školy učí děti a mladé lidi rozpoznávat manipulaci. Učí je rozpoznat falešné účty, deep faky anebo třeba cílenou propagandu. Znamená to, že senioři nejsou bezbranní vůči těm šíleným řetězovým mailům a dezinformačním kampaním třeba na Facebooku. Znamená to, že starostové mají kontakty na organizace, které umějí pomoci při povodních, požárech, blackoutu nebo třeba uprchlické krizi. Znamená to také, že stát umí včas komunikovat a hlavně, že lidé tomu státu věří. Nikdy nesmíme dopustit to, aby lidé přestali věřit svému státu. A znamená to, že média, školy, akademici, neziskové organizace, bezpečnostní instituce i samosprávy dokážou jednat v předstihu, předvídatelně a dřív, než nějaká krize skutečně přijde a udeří. A znamená to, že společnost není snadné rozeštvat, rozdělit a zmást, protože to by tu společnost účelně – účinně paralyzovalo. Tomu se říká společenská odolnost. Takhle ji chápu. Takhle by se měla definovat podle mého názoru.
A položme si otázku, komu to nejvíc vadí, pokud je společnost odolná? Vadí to těm, kdo chtějí společnost rozkládat, a těm, kdo chtějí šířit lži bez jakéhokoliv odporu. Vadí to těm, kdo chtějí, aby občané nevěřili ničemu a nikomu. Vadí to těm, kdo chtějí, aby demokratické instituce v krizi selhaly a zdiskreditovaly se, protože pak je přestanou lidé poslouchat. A pochopitelně to tím pádem vadí cizím vlivovým operacím, autoritářským režimům a předpotopním, třeba ruským válečným štváčům. Ale nemělo by to prosím vadit vládě České republiky. Vláda demokratického státu má mít zájem na tom, aby společnost byla odolná, ne aby byla bezbranná. Má mít zájem na tom, aby lidé poznali manipulaci, aby dokázali identifikovat toho, kdo manipuluje, a nevydali se mu napospas. Ne, aby předem nálepkovali občanskou společnost jako nepřítele.
Já myslím, že je zvláštní nebo absurdní, že se to všechno děje v době, kdy vláda zároveň mluví o zvyšování výdajů na obranu. O tom jsem tady hovořil v úvodní části. Na jedné straně tedy premiér říká, že chce plnit závazky vůči NATO, OK, palec nahoru, že chce hledat miliardy a posilovat obranu, na druhé straně ale Úřad vlády podle těch zveřejněných informací, a to pokládám za důležité tady pojmenovat, připouští návrh, který oslabuje za jednu ze základních složek moderní bezpečnosti, a to je odolnost naší společnosti. A to je přece rozpor. My nemůžeme říkat, že bereme bezpečnost vážně a zároveň škrtat mediální gramotnost. My nemůžeme říkat, že čelíme hybridním hrozbám, ano, je to tak, a zároveň odmítat nástroje, které prokazatelně proti hybridním hrozbám fungují. A my nemůžeme říkat, že chráníme demokracii, a zároveň označovat občanskou společnost za deep state. Nemůžeme říkat, že jsme spolehlivý spojenec, a zároveň demontovat princip celospolečenské odpovědnosti, který naši spojenci už dávno považují za samozřejmý. Bezpečnost České republiky pochopitelně není jen otázkou obranného rozpočtu. Je to otázka schopnosti státu a společnosti obstát v krizi. K čemu nám prosím budou nové systémy, pokud jim lidé nebudou v krizi věřit? K čemu nám bude krizová komunikace, pokud stát předem zničí důvěru v ty, kdo pomáhají informace šířit? A k čemu nám budou technické nástroje, pokud veřejný prostor ovládne chaos, panika anebo cílená manipulace? A prosím, dámy a pánové, k čemu nám bude komunikace, pokud jí prostě nikdo nebude věřit? Formální strategie, pokud vláda v praxi škrtá jejich nejdůležitější části?
Chci také odmítnout jeden falešný argument, že peníze na společenskou odolnost jsou peníze na nějaký politický aktivismus. Ano, platí samozřejmě, že veřejné prostředky nemají sloužit v nějaké stranické agitaci, a znovu říkám, jsem první, kdo by proti něčemu takovému bojoval, ale taky platí, že dotace mají být transparentní, kontrolované a účelové. A taky platí, že stát nemá financovat propagandu jakékoliv politické strany nebo ideologie. Samozřejmě, ale vláda tady vytváří falešnou rovnici podle mého názoru: občanská společnost rovná se aktivismus, aktivismus rovná se ideologie a ideologie rovná se hrozba. Občanská společnost rovná se hrozba? Nevěřím, nechci, nepřipustím. A to je účelová karikatura. Když organizace pomáhá lidem při povodních, tak to přece není politický aktivismus. Když někdo pomáhá obcím zvládat krizové situace, tak to taky není politický aktivismus. A když odborníci a profesionálové učí děti a mládež rozpoznávat dezinformace, pak to taky není politický aktivismus. A když někdo posiluje mediální gramotnost, můžeme to nazvat politickým aktivismem? Když se společnost připravuje na hybridní hrozby, naše velké téma, není to politický aktivismus. A když občané vědí, jak reagovat v krizi, tak to prosím, proboha taky není politický aktivismus. To je bezpečnostní politika, jak si ji představujeme a jakou občanům naší země nabízíme. Je vyzkoušená, je prostě prověřená a funkční. Jestli vláda není schopna rozlišit mezi stranickou agitací a posilováním odolnosti společnosti, pak má problém vláda, nikoliv tedy občanská společnost.
Dámy a pánové, já jsem chtěl poukázat na to zejména, že obranyschopnost České republiky závisí na zvýšených výdajích na obranu. Shrnuji a podtrhuji, pokud vláda bude hledat prostředky, jak zvýšit obranyschopnost České republiky, jsme tady. Budeme vás kontrolovat, abyste ty peníze vynakládali účelně, ale budeme kritizovat a ptát se, pokud budete obranyschopnost a odolnost naší společnosti omezovat pouze na ty účetní položky. Já jako celoživotní učitel pokládám za nesmírně důležité odolnost společnosti budovat i na těch soft věcech, jako je odolnost vůči dezinformacím, schopnost kriticky vyhodnocovat informace, ptát se, odkud je ta informace, zda je ten zdroj relevantní, jaký může mít smysl, že mi ten který zdroj něco takového píše, ten který člověk něco takového říká, něco po mně chce. To je taky důležitá složka naší bezpečnosti. Já bych byl moc rád, aby se na to nezapomnělo. Moc bych si přál, aby tyto věci nebyly ve strategii naší České republiky nějakým způsobem bagatelizovány, naopak, aby se na nich mnohem více stavělo.
Děkuji vám.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
_profil_top.jpg)
