Kolegyně, kolegové, krásný den, já nebudu dlouhý tak, jak byli moji předřečníci.

Nicméně k tomu, co dnes projednáváme, se dostanu, ale ještě bych se chtěl vrátit k tomu, co zde proběhlo včera, protože samozřejmě to má přímý propis do toho, v jaké atmosféře tady postupujeme a jednáme dnes.

Mě štve několik věcí. Štve mě za prvé ta chvíle, kdy nás na konci samotného jednání pan předseda klubu SPD Fiala poslal tam, kde slunce nesvítí. Štve mě a mrzí mě, mrzí mě to, když jsem tady včera mluvil taktéž téměř na konci s paní předsedkyní klubu hnutí ANO a nemluvil jsem s ní tak, že bychom si vyměňovali názory zde u pultíku, ale pokřikovali jsme na sebe, za což se omlouvám. Na straně druhé to ale neznamená, že mají zaznívat vyjádření formátu, vyhráli jste volby, to nezpochybňuju, všechna čest, ale vyjádření, která v podstatě znějí tak, že my tady teď máme sedět a šoupat nohama. To si myslím, že nikdo z nás si nepřeje. Myslím, že celé obstrukce, které tu podle, podle vás, opakuji, probíhají, poslouchal jsem několik vyjádření například ctěného pana místopředsedy Patrika Nachera, jsou spojené ty projevy s tím, jak důležitou materii s ohledem na státní rozpočty budoucích let projednáváme.

Pokud bych se měl vzít jako inspiraci vyjádření například Mojmíra Hampla na jednání rozpočtového výboru, tak ten přímo řekl, že budeme projednávat nejdůležitější fiskální zákon celého tohohle volebního období. A je to vlastně přirozené, protože pokud o rozpočtech mluvíme jako o zákonech roku, tak něco, co ovlivňuje veškeré rozpočtování v České republice, je přirozeně tím nejdůležitějším, čistě fiskálním (nesrozumitelné) bude samozřejmě celá řada další důležité legislativy, zákonem, který tu projednávat budeme.