Cestovní doklady

Cestovním dokladem rozumíme veřejnou listinu, na základě které dochází k ověřování identity osoby, která je držitelem takového dokladu. Hovoříme-li tedy o cestovních dokladech, je cestovní pas historicky nejstarším a nejrozšířenějším cestovním dokladem. Historie vydávání cestovního pasu spadá do období 13. století, kdy v Anglii umožňoval svému nositeli překračovat hranice a rovněž vstupovat do přístavů. Postupně docházelo k vydávání cestovních pasů i v dalších zemích. Cestovní pas tehdy nesloužil pouze k překračování hranic, ale rovněž i k prokazování totožnosti a k identifikaci národnosti. Po skončení první světové války docházelo k migraci velké části obyvatel, a tudíž stoupl nárok na určení identity osob. V souvislosti s mezinárodní mírovou konferencí v roce 1920 dostaly cestovní pasy finální podobu a začaly se vydávat tak, jak je prakticky známe dnes. Přesto tehdejší úprava cestovních dokladů nebyla dostatečná, takže postupně byl kladen větší důraz na technologické využívání bezpečnostních prvků. Cílem postupného využívání bezpečnostních prvků na cestovních dokladech bylo zajištění většího zabezpečení údajů v nich uvedených a znemožnění či ztížení jejich padělání.

Z hlediska ústavního práva je každému občanovi ČR zaručena svoboda pohybu a pobytu. Každý, tj. občan, kdo se oprávněně zdržuje na území ČR, má právo ji svobodně opustit a zároveň však žádný občan k tomu nemůže být nucen. Stejně tak má právo každý občan na svobodný vstup.

Základním právním předpisem na úseku cestovních dokladů je zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. Technické podmínky a postupy ohledně pořizování a zpracovávání biometrických údajů stanovuje vyhláška č. 415/2006 Sb.

Cestovním dokladem se dle tohoto zákona rozumí veřejná listina, která opravňuje občana k překračování státních hranic ČR přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je ČR vázána.  Z uvedeného tedy vyplývá, že oprávnění překročit hranice má pouze občan, který je držitelem platného cestovního dokladu. V případech překračování hranic s členským státem EU je možné jako cestovní doklad též použít občanský průkaz.

Druhy cestovních dokladů, jež zákon upravuje, jsou cestovní pas, diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz, náhradní cestovní doklad EU a jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy.  Pro účely této práce se budu zabývat pouze cestovními pasy.