Musím se podělit o „zážitek“ z dnešní cesty po Kolíně. Jedouce v koloně od Gymnázia ke Kauflandu, zahlédl jsem na chodníku ležet starou paní. "Je tam dost lidí a nějaká auta tam kolem ní odbočují za Gympl, tak snad jí někdo pomůže," říkal jsem si s pohledem do zpětného zrcátka.
Nepomohl. Všichni přešli a přejeli, jako by tam ani nebyla. U stanice „Záchranky“ jsem to tedy otočil, vrátil se a pomohl jí. "Moc děkuju, já si dávám pozor, ale tady je to jeden led," řekla mi ta paní a já jí při pohledu na chodník musel dát za pravdu.
Zledovatělé chodníky napříč Kolínem jsou jistě ostuda, ale lhostejnost, s jakou ji ti lidé míjeli, je daleko horší. Zledovatělé srdce totiž nejde posolit, aby roztálo…
Martin Herman, MPA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.





