Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si jenom nasadím brýle. Vážené dámy, vážení pánové, přeji vám hezké odpoledne. Chtěla bych vám v úvodu tohoto bodu velmi poděkovat za zařazení tohoto bodu na jednání Poslanecké sněmovny.

Včera jsem vám popsala důvody, proč chci tento bod, a proč jsem chtěla tento bod zařadit na jednání Poslanecké sněmovny. Dovolím si některé důležité věci připomenout a popsat situaci v sociálních službách. Zaměstnanci sociálních služeb jsou permanentně přetěžováni. Všichni od nich očekáváme kvalitní práci ve prospěch lidí, o které se starají. Nikoho však ale nezajímá, jak malé peníze za tuto vysoce fyzicky i psychicky náročnou práci dostanou. Starají se o seniory a o zdravotně postižené osoby.

Dnes je například běžnou praxí a bohužel musím zkonstatovat, že je to třeba i v mém zařízení, odkud jsem vzešla, že na noční službu na oddělení s třiceti až pětatřiceti klienty, z nichž je většina odkázána na pomoc druhé osoby, slouží pouze jeden pracovník. My totiž... v našich zařízeních jiné osoby než ty, které jsou odkázané na pomoc druhých, nemáme. Připomenu, že do zařízení se v současné době přijímají pouze klienti se stupněm příspěvku na péči ve stupni III. a IV. A to je spojeno s péčí ve všech denních činnostech. Jen těžko seženete nové zaměstnance na volné místo v sociálních službách, protože požadavky na ně kladené splní jen málokdo. Musí mít kurz, celoživotně se vzdělávat, musí být trestně bezúhonní, musí mít příkladné morální vlastnosti, musí být manuálně zruční nejen při ošetřování klienta. Musí ovládat komunikační dovednosti, protože se setkávají s klienty s různým onemocněním, které jsou omezeny v komunikaci.

A to nepopisuji význam sociálních pracovníků, kteří vedou celý proces sociální práce. Musí mít vysokoškolské vzdělání.

Ti jsou bohužel nejhůře odměňováni mezi vysokoškoláky. Je to velmi tristní. To vše dohromady způsobuje, že noví zaměstnanci běžně odcházejí do jednoho měsíce. Jsou dokonce i případy, že nedokončí ani směnu. Musím souhlasit s výrokem, že extrémní pracovní podmínky vyhnaly z nemocnic zdravotníky a nyní se personální krize naplno rozjela v sociálních službách. Nízké platy na úrovni pracující chudoby dnes již pracovníci neakceptují. Kdo může, tak odchází do průmyslu, do obchodu, kamkoliv jinam.