Po několika letech proti sobě opět stojí dvě supervelmoci, na západě USA napojené na Evropskou unii, tedy představitelé liberální demokracie (ideologicky řečeno, v případě EU lze o tomto tvrzení v několika ohledech pochybovat), na východě Ruská federace jakožto patron v našich vodách málo známé neformální organizace BRICS, tedy společenství silných sociálně-národních zemí Brazílie, Ruska, Indie, Číny a JAR (nechci nikoho z Vás podceňovat, ovšem česká média o širší zahraniční politice často, bohužel, mlčí).

Jsem příznivcem klasické liberální demokracie, ovšem chci se na tuto situaci podívat nezaujatým pohledem. Dle mého názoru dochází ke střetu dvou záměrných propagand, které mají za úkol ospravedlnit své jednání. Nejčastější argumenty západu jsou např. rozpínavost Ruska z historického pohledu, formálně demokratické zřízení zakrývající autoritářský politický systém nebo ruský absolutní až fanatický nacionalismus, který je pro okolní státy nebezpečný.

Ano, Rusko jako takové bylo v minulosti velmi rozpínavé, ovšem v dnešní době se tímto způsobem nechová. Pokud jmenujeme anexi Krymu, může být chápána jako ofenzivní choutky Ruské federace, ovšem přestože se mluví o zmanipulovaném plebiscitu (referendu o připojení), troufám si konstatovat, že většina krymských obyvatel si připojení přála (ale znáte propagandu - jedná strana tvrdí to, druhá naopak ono...). Na druhou stranu anexe nebyla dle práva zcela čistá, Ukrajina byla částečně poškozená a dle mého jsou argumenty typu: "Chruščov Krym Ukrajině daroval, Rusko má právo na navrácení" naprosto liché. Nebo dobrá, až dám své babičce lahev slivovice k narozeninám, vezmu si ji po několika letech nazpět (doufám, že babička moc "neleje"...).