Tohle možná poněkud absurdní přirovnání mi připomíná situaci s bojem proti terorismu za poslední dobu. Je sice hezké, když nám politici vysvětlují, že je účinnější s terorismem bojovat přímo v místě, ale nějak ta strategie nefunguje. Čím více totiž západní mocnosti angažují na Blízkém východě, tím více stoupá počet nebezpečných radikálů nejen tam, ale i v západní Evropě.

Zvláště od doby, co začala americká armáda vyzbrojovat syrské radikály (v mainstreamových médiích nazývaných opozice) v boji proti legálně zvolenému prezidentovi Asadovi, začalo do Evropy proudit stále více přistěhovalců. Situace se ještě více zhoršila po americko-francouzkém útoku na Libyi. Muamar Kaddáfí už tehdy varoval Tonyho Blaira, že po vlně násilných revolucí čeká Evropu invaze islámských radikálů.

Spojitost současné bezpečnostní situace s násilným exportem západní demokracie do arabských zemí je dneska více než zřejmá. Přesto se přední čeští politici zmohou pouze na prohlášení typu "musíme dodržovat spojenecké závazky", "jsme členy NATO a jedině euroatlantická vazba je pro nás záruka bezpečnosti" nebo že "nebýt členy NATO, tak by nás anektovalo Rusko". A když už se nějaký poslanec opováží navrhnout referendum o vystoupení z NATO, tak je označen za "nedemokrata, který je nebezpečím pro polistopadový vývoj".