Eva Michaláková už se soudí o své děti již 4 roky, přičemž v řízení se nezkoumá to, že děti odebrali z rodiny neoprávněně, ale pouze se posuzuje, jestli je dobré děti vrátit, navíc po tak dlouhé době, kdy už si dle norského mínění u pěstounů zvykly. Výsledek se dozvíme do 30ti dnů.

Krom delegáta České republiky, se řízení nesměla účastnit žádná další cizí osoba, s odkazem, že jednání jsou uzavřená.

Barnevernet si dělá doslova, co chce

Staršího Denise už biologická rodina neviděla déle než rok, přestože z posledního soudního stání je určeno, že setkání s dětmi mají proběhnout dvakrát ročně dvě hodiny. Při schůzkách na Barnevernu Eva dostává jakési informace o současném životě dětí, kterým nezbývá než věřit. Ověřit si je ale objektivně nelze. Eva Michaláková dětem také posílá dárky, ale některé se vracejí, nedoručeny. Nabízí se otázka, jak v této chvíli může být pohled dětí na matku nezkreslený, když jiný kontakt na děti než přes sociální službu není a ten, který je soudem určený, se neuskutečňuje na základě rozhodnutí  - Barnevernu. Je Denis manipulován, aby se kontaktu s matkou bránil, protože už je mu deset let, jistě má vlastní rozum a mohl by se vyjádřit, že má matku stále rád?

Česká vláda ustavičně odmítá aktivně do případu zasáhnout

Ministryně Marksová-Tominová si buď není schopná za celou dobu své funkce obstarat veškeré informace, nebo záměrně lže a vlekoucí se případ ještě více komplikuje.

Na čtvrtečním jednání v Poslanecké sněmovně na interpelaci Jitky Chalánkové, která se dlouhodobě o případ odebraných bratrů zabývá, odpověděla hned několika nesmysly: