Signifikantní bylo, že hlavním partnerem veletrhu byla s velkolepou expozicí Čína. S nadsázkou lze říci, že vše, co Rusku nedodala EU, dodá Čína, které jsou Krym i ukrajinská krize zcela ukradené.

Rusko a Rusové jsou jiní než země EU a my. Mají jinou historii a jiné myšlení. Přesto je považuji lidsky i obchodně za mnohem bližší než například arabský svět nebo Čínu. Ale ani obyčejní Rusové na rozdíl od proklamací Putina nechtějí měnit partnerství s Evropou za partnerství se zeměmi BRICS.

Všichni Rusové, nebo alespoň všichni, se kterými jsem mluvil, považují otázku Krymu za „historickou spravedlnost". Ostatně, ani v Minských dohodách není o Krymu žádná zmínka, a tak pravděpodobně podobný, byť nevyslovený, názor sdílí i evropská diplomacie. Rozumím ale také odporu a historické nesmiřitelnosti Ukrajinců, kterých Stalinovo Rusko hladomorem a sibiřskými lágry cíleně zahubilo miliony. To je zkušenost pro nás nesdělitelná.

Vídeňský ústav pro výzkum hospodářství WIFO minulý měsíc ve své analýze spočítal, že sankce spolu s krizí ruské ekonomiky mohou přijít Evropskou unii na 100 miliard EUR, navíc se ztrátou milionu pracovních míst. Hlavní ztráty podle analýzy ponese Německo a Estonsko. Pravděpodobně i kvůli těmto následkům jsou sankce sice uplatněny, ale nedůsledně. I když to někdy v médiích nevypadá, Česká republika se ve vztahu k Rusku neliší od ostatních zemí EU. Uplatňujeme sankce, ale účast desítek českých exportérů na ruské výstavě přijel politicky podpořit ministr průmyslu, řada dalších politiků i Czech Trade. Máme seznamy nežádoucích osob, ale v Rusku působí pobočky Czech Tourism a lákají do Česka ruské turisty. Supermarkety v Jekatěrinburgu přetékají luxusním evropským zbožím, dovezeným pravděpodobně přes Bělorusko.