Tímto bonmotem uváděl ministr financí svůj nápad odprodeje strategických státních firem skrze burzovní investory. Znamenalo by to, že stát se dobrovolně vzdá kontroly nad společnostmi důležitými pro energetickou či vojenskou bezpečnost, jako například Čepro, MERO, letiště, vojenské opravárenské podniky či státní tiskárny cenin. Znamenalo by to, že opovrhuje každoročními příjmy a miliardovými dividendami od firem jako ČEZ nebo Lesy ČR.

Zatím poslední privatizační pokus jsme si užili za vlády kabinetu Jany Nagyové, kdy se zcela vážně diskutovalo o prodeji budějovického Budvaru a Českých drah. Priority stávající koaliční vlády jsou někde úplně jinde. Stávající ministr financí sliboval být tím, kdož dá do pořádku placení daní, zprofesionalizuje finanční správu a zlepší hospodaření státu. Místo toho se stal ministrem, jemuž i v období hospodářského růstu klesá výběr daní, ministrem, kterému se kapitáni loterního byznysu smějí otevřeně do očí, ministrem, jenž nedostatek manažerské empatie nahrazuje bezhlavým odvoláváním. Vykompenzuje svoji ministerskou pověst tím, že prostě prodá, co může?