Jedním z nich jsou slova, přirovnávající české zdravotnictví k „černé díře“. Přiznám se, že jako lékaře, který má bytostný vztah k nemocnicím Kraje Vysočina, mne podobná slova vždy nadzvednou ze židle. Nikoliv z toho důvodu, že bych byl přesvědčen, že se ve zdravotnictví nemá šetřit.

Také si nemyslím, že bychom už neměli hledat další možnosti, jak snížit náklady v nemocnicích. Jako bývalý ředitel nemocnice s rozpočtem více než tři čtvrtě miliardy dobře vím, že hledání úspor je nekonečný proces a neměli bychom na něj rezignovat ani ve chvíli, kdy si již myslíme, že šetříme úplně ve všem. Mně však bytostně vadí velkohubá prohlášení, která nejsou podložena žádnými objektivními rozbory -prostě si jenom někdo myslí, že se v českém zdravotnictví peníze ztrácejí. Jistě najdeme nemálo příkladů, kdy tomu tak skutečně bylo a je, ale zkratkovité zobecnění jenom polarizuje už tak dost napjatou situaci v našem zdravotnictví.

Tím nejvážnějším problémem, které zasáhlo české zdravotnictví, Kraj Vysočina nevyjímaje, je totiž narůstající deficit zdravotnického personálu a to nejen v nemocnicích. Chybí nám lékaři, chybějí nám zdravotní sestry atd. A kdo jenom trochu načichl ke zdravotnické profesi, tak dobře ví, že sebehezčí nemocnice je bez lidského potenciálu k ničemu. Je tedy navýsost důležité, aby všechny zainteresované strany, včetně znesvářených ministerstev, zakopaly válečnou sekyru a začaly intenzivně hledat řešení personální vyprahlosti nemocnic i ambulantní sféry.