Dnes tady bylo už tolik řečeno na margo dnešních projednávaných zákonů. To znamená toho vládního, tzv. protikuřáckého zákona a poslaneckého, že se budu snažit to své vystoupení zkrátit, byť jsem lékař, jsem otec čtyř dětí, který si zažívá i ty situace z trošku jiného pohledu, než tady zmínila paní kolegyně Němcová prostřednictvím pana předsedajícího. Protože ono ne vždy si rodič s dětmi, které na výletě už říkají: tak kdy půjdeme na ten oběd?

A my jsme si to zažili nedávno tady v Praze, kdy jsme asi na osmý pokus našli restauraci, kde se skutečně dalo v době obědové najíst bez tabákového kouře. Takže ono v té praxi to zas tak jednoduché není. Ale já se budu snažit vyjmout už jenom poznámky, které tady nezazněly, případně ty, které tady možná zazněly, ale s trošičku jiného úhlu.

Mě mrzí to, že vládní návrh zákona, který tady dnes představil pan ministr se v diskusi, která tady v tuto chvíli zaznívá, skutečně takřka výhradně omezuje jenom na ideologický, politický a možná někdy až osobní boj o to, jestli nějakým způsobem regulovat kouření nebo neregulovat. A říkám ve veřejných prostorách. Pro mě je naprosto nepředstavitelné, že bychom regulovali kouření někde v domácnostech. To si skutečně myslím, že není možné a nedokážu si to ani představit.

Ale i média samozřejmě vypichují tu jednu oblast, a to je to, zda nějakým způsobem regulovat nebo neregulovat kouření ve veřejných prostorách a zejména v restauračních zařízeních. Tady já musím říct, že jak sám, jako lékař, jako člověk, tak klub KDU-ČSL podporuje tuto regulaci, byť se někomu může zdát, jako zásah do nějakých osobních svobod.