Šaškové šaška… aneb Když Ústavní soud „povýší“ na cestovní kancelář…

Přátelé, předně se vám musím přiznat, že mně je úplně ukradené, kde bude či nebude „vymetat“ ona estetická dekorace, která byla nainstalována na Pražský hrad, aby v roli fešné a poslušné služky hájila zahraniční zájmy. Popravdě bych přijala s povděkem, kdyby konečně od tohoto tématu všichni novináři či opozičníci odešli a věnovali se podstatnějším problémům… a opravdu se nedá říci, že bychom v tomto ohledu trpěli nedostatkem!

Ale dobrá, sednu si do kupé k těm, kteří tomuto tématu obětují díl svého volného času. Pojďme nejprve trochu „počítat“. Když přivřu obě oči a zacpu si obě uši, mohla bych s jistou nadsázkou prohlásit, že nám, občanům konzervativním a hájícím české zájmy, patří současná vláda (ovšem říkám toto s apelem na slova „s jistou nadsázkou“). Jim, myslím tím progresivním liberálům, kteří jsou řízeni cizími zájmy, patří: Senát, Ústavní soud, veškerá korporátní média, Česká televize, Český rozhlas…

Mgr. Eva Kaprálová, MBA

• PRO
• krajská zastupitelka

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

K tomuto bych si ještě dovolila přičíst sliz, vyprodukovaný zahraničními zájmy, který se nám rozlezl v podobě neziskovek do našeho vzdělávacího systému a díky tomu jím zapáchají soudy, policie, školy, redakce… Tedy, přátelé, nyní si sami dosaďte znaménko větší, menší, rovná se.

Každý zdravě uvažující člověk celému příběhu s názvem „Cesta do Ankary“ nebude věnovat ani zbla pozornosti, protože ví, že je to příběh o ničem. Bude se v něm pouze tlachat. Dobře, třeba se bude tlachat o věcech, které nás štvou či zajímají. O obranných výdajích, podpoře Ukrajiny, Rusku, postoji k současné americké zahraniční politice. Jenomže jenom tlachat. A my už víme, že AB a Macinka stejně vše podpoří (již nám to stihli ukázat v praxi)… Možná si opatrně dovolí vypustit pár kritických slov, aby jejich voliči neremcali příliš, ale stejně ve výsledku vše podpoří.

Tedy je jasné, že filozof z Hradu by našim zájmům stejně už víc uškodit nemohl. Dovolím si dodat, že z hlediska praktického dopadu na život běžného občana naší země by v tomto případě nehrálo roli, zda u stolu sedí prezident nebo premiér. A to si, přátelé, upřímně přiznejme.

Samozřejmě všichni chápeme, že to byl pouze Macinkův trest za nejmenování Turka ministrem. Ovšem tato fraška vyústila v něco mrazivého, co naopak stojí za vážné zamyšlení, a tím je role Ústavního soudu.

Ústavní soud rozhodl nezvykle „bleskově“ (24. 6. 2026) o předběžném opatření. Uložil vládě, aby zajistila účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře a nekladla jeho cestě žádné překážky. Přestože je nesporné, že vláda není povinna automaticky prezidenta zařadit do delegace. Jsem zvědavá, zda ponese jeho předseda Josef Baxa (jako představitel ÚS) odpovědnost za toto rozhodnutí, kdy si předem musel být vědom toho, jak třaskavá je atmosféra ve společnosti a jak obezřetně musí k této nesmyslné žalobě přistupovat.

To, že se s takovou věcí Petr Pavel na ÚS obracet neměl, je jasné. Že tak učinil, jenom dokazuje skutečnost, která je nám známa. Totiž že je hloupým šaškem nehodným úřadu prezidenta.

Ovšem ÚS svým rozhodnutím potvrdil něco, co je nepřípustné. Totiž že je důležitým aktérem politického představení. A jasně svým rozhodnutím řekl, na čí straně stojí, a vyslal vládě varování: „Pokud se příliš odchýlíš od progresivně liberálních hodnot nebo budeš odpírat poslušnost mému prezidentovi, jsem tu já, Ústavní soud, abych tě usměrnil!“

Ústavní soud tímto rozhodnutím oslabil svou autoritu a u části občanů ztratil veškeré zbytky důvěry, která jim ještě v tuto instituci zbývala. Učinil ze sebe dobrovolně cestovní kancelář. A ze svých soudců učinil šašky hradního šaška.

Macinkova slova o „ústavním puči“ beru já smrtelně vážně… A dokonce si s nimi dovolím souhlasit.

Psali jsme:

Kaprálová (PRO): Nikým nevolení ředitelé technologických gigantů

Kaprálová (PRO): Kdo je tu vlastně charakter?

Kaprálová (PRO): Pamatujte, kde není mozek, tam je nálepka

Kaprálová (PRO): Jako by se rockové pódium přetavilo ve svazáckou besídku