Vážený paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, úvodem svého vystoupení bych se nejdříve přihlásil k legislativně technickým změnám, které jsou v usnesení výboru pro zdravotnictví z 41. schůze ze dne 5. října a jsou pod tiskem 725/3, jejichž odůvodnění je v tisku, který vám byl doručen, takže se k tomu blíže vracet nebudu.

Dovolte mi, abych jako jeden z předkladatelů a i zpravodaj se vyjádřil ke všemu, co tady zaznělo.

Musím říci, že ač jsem pediatr, tak mi je velmi líto, že se celé povídání točí pouze jenom o takhle úzké části celého zákona, a to je pediatrie. Vážení, je tam obrovské množství změn, které přispějí k tomu, po čem všichni voláme, to znamená, aby mladí lékaři měli vytvořeny podmínky jednak ke své práci, jednak ke svému vzdělávání a k tomu, aby zůstávali u nás v republice a léčili naše pacienty. Ze základních věcí, které tam jsou a jak říkal pan kolega Běhounek, prostřednictvím paní předsedající, tak základní teze, když jsme sestavovali zákon, byly v tom, aby se zkrátilo vzdělávání, v drtivé většině oborů je vzdělávání zkráceno o rok nebo o půl roku. Došlo k redukci oborů, a to na základní obory, samozřejmě je velké množství nadstavbových, které budou citované přímo v zákoně a nebude s nimi možno manipulovat, aby ve chvíli, kdy nastoupí nový ministr zdravotnictví, aby podléhal nátlakovým skupinám, jak nám to předvádí v tomto případě skupina praktických lékařů pro děti a dorost.

Další věc, kterou jsme tam zakomponovali, je prostupnost oborů, to znamená, aby to, s čím jsem se setkal už i v Evropě, kdy v Německu, když jsme byli na služební cestě, tak nám bylo řečeno v okresní nemocnici, že přijel pacient se zlomenou rukou a bylo mu odmítnuto ošetření, protože chirurg, který sloužil, uměl operovat jenom břicho. K tomu se přece nechceme dopracovat a stejným způsobem míří i tento zákon.