Vláda, která se formálně hlásí k principům liberální demokracie, paradoxně antiliberálně vytváří prostor pro represivní omezování plurality názorů a svobody, liberté. Soud již jasně prokázal a rozhodl, že umlčování a zavírání nepohodlných webů bylo ze strany vlády nelegální, byť tyto weby vypnul vlastník české domény CZ NIC na základě požadavku vlády Petra Fialy. Respektive na „nátlak“ ministerstva vnitra pod vedením Víta Rakušana. Pro srovnání lze uvést, že v okolních zemích k podobné cenzuře nedošlo.

Je důležité se ptát, kdo totiž určuje co je a co není dezinformace. Už samotný fakt, že vládní instituce nebo provládní think-tanky mají rozhodovat o tom, co je „pravda“ a co je „dezinformace“, je problematické a nelegální. Jiný názor bývá umlčován, a to nejen v médiích, ale dokonce i na akademické půdě.

Zatímco kritické názory na zahraniční politiku, energetickou krizi nebo vládní reformy jsou démonizovány, vládní narativ a mainstreamová média mají volné pole působnosti. Právě vládní narativ se často blíží dezinformacím a lhaní. Jako příklad můžeme použít tvrzení Petra Fialy, že Česká republika neodebírá žádný plyn z Ruska a přitom k nám proudí ve velkém. Tím dochází k nebezpečnému rozdělování veřejného prostoru na „povolené“ a „zakázané“ pravdy stejně i povolené nepravdy. Ve skutečnosti tak vláda „boj proti dezinformacím“ používá jako záminku pro eliminaci nepohodlných hlasů, což vede k nastolení cenzury a represe.