Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych i já trošku přispěl do této závažné diskuse o návrhu státního rozpočtu několika poznámkami. Z této diskuse vyplývá, že opozice kritizuje tento návrh státního rozpočtu jako nešetrný, neúsporný, málo peněz na investice, přerozdělovací, projídací a tak dále. K tomu bych chtěl několik poznámek.

První - k ekonomickému cyklu. Obávám se, že dosavadní vládní restrikce minulých vlád nebraly v úvahu dostatečně tehdy aktuální fázi ekonomického cyklu. K tomu existuje takový jeden starý, prastarý příběh o muži, který se jmenoval Josef. Byl ze dvanácti bratrů. Byl velkým oblíbencem svého otce, tak ho ti ostatní bratři prodali do otroctví do Egypta, tehdy starověkého. On se dostal do otroctví k veliteli palácové stráže faraona. Ten faraon měl tehdy nějaké strašidelné sny, které mu nikdo nedokázal vyložit. Až mu je vyložil na návrh velitele palácové stráže tento Josef. Ten mu řekl: Farao, přijde sedm let tučných a potom přijde sedm let hubených. Faraon se ptal: Dobře, ale co budeme dělat? On mu řekl: Postav sýpky v těch sedmi tučných letech, dej všechny přebytky, které budeme mít, do těchto sýpek, a až přijde sedm let hubených, otevřeš sýpky a můžeš vyrovnat neúrodu, sucho, všechno to, co přijde, aby mohl Egypt přežít.

Minulé vlády bohužel právě v té době v uvozovkách "neúrody" prováděly ty šetřící rozpočty, které podvazovaly právě spotřebu. Takto se šetřilo. Ovšem mělo to vedlejší efekt v tom, že do této země a ekonomiky se dostala atmosféra šetření, obav z budoucnosti a podobně, snížila se poptávková úroveň, poptávková základna, firmy měly méně zakázek, omezovaly své výdaje, a to samozřejmě vedlo také k omezování zaměstnanosti, propouštění.

Byla tady ekonomická celosvětová krize, kterou si prožil celý svět. Když se tento svět, všechny země, zejména naše okolí z ní dostávalo, naše země upadla zpět do této krize díky těmto minulým rozpočtům, které bohužel úplně nerespektovaly daný ekonomický cyklus, a to právě proto, že v těch letech hubených z těch sýpek nevydávaly, pokud bylo co, ale naopak do nich shromažďovaly.

Chtěl bych tím říci, že z úrovně předkrizové, úrovně nezaměstnanosti čtyř procent jsme se o rok déle než okolní země propracovali na nezaměstnanost sedm až osm procent, a to stejně jen díky tomu, že tehdy rostoucí Německo, které je naším největším partnerem i jakýmsi tahounem, tu nezaměstnanost díky programům jako bylo například šrotovné poněkud korigovalo. I tak jedno procento nezaměstnanosti v České republice představuje šedesát tisíc nezaměstnaných. Je dokázáno studií soukromé vysoké školy Unicorn College, že jeden nezaměstnaný v České republice stojí průměrně 120 000 Kč. Pakliže jsme měli vyšší nezaměstnanost o rok déle o čtyři procenta, náklady na tuto nezaměstnanost byly, když to pronásobíme, 28,8 mld. Kč. Jistě část těchto nákladů jde právě na vrub snižování dluhu a šetření.