Sen o české kultuře
Občas se mi zdají takové divné sny, jako ten o naší české kultuře. Pro mě je kultura základ společnosti. Kde chybí, tam nechci žít. Kde je různorodá a kde se jí dobře daří, tam rád budu tvořit, psát a zpívat.
Něco podobného platí o dobrých školách, nemocnicích a dopravním spojení. Stejně jako v případě zdravotnictví, sociálních služeb, dopravy, a spousty dalších věcí. U všech platí, že je musí někdo opečovávat, obnovovat, opravovat, podporovat.
A teď můj sen.
Zdálo se mi o kultuře, která může svobodně dýchat. A kde ten kdo skutečně tvoří, se nemusí doprošovat, brodit se lavinou nejrůznějších nařízení a obávat se státem přiděleného „statutu umělce“ jako známky odlišnosti.
O kultuře, která je dostatečně a chytře financovaná, ve státě, který s narůstající podporou tak důležitého fenoménu, jakým je právě kultura do budoucna počítá. Kulturu nerozvíjí žádná jednání, či přísliby, ale originální tvorba v mnoha uměleckých oborech a také konkrétní činy. Takové, které pocítí běžný člověk, tedy já i moji blízcí.
Pořád slyším fráze typu: „musíme hledat potřebná řešení“, ale přes vzrůstající rozpočet „na kulturu“ je osobně nevidím, neslyším, necítím.
Jak je možné, že tam, kde teče tolik peněz se automaticky netočí lepší filmy, televizní a rozhlasové pořady, nerozvíjí se divadlo, hudba, koncerty a nezáří všechny další a potřebné aspekty našeho kulturního života? Proč se nemají lépe nejen tvůrci, ale hlavně ti, kteří se na mnoha stupních o kulturu starají? Proč se pořád nedokážeme přiblížit jiným státům EU? Proč jsme stále na jakési druhé koleji? Copak nedostatečně propagujeme naše kulturní kvality? Je vůbec někdo schopen reálně změřit dopad nákladných akcí, jako EXPO 2025, nebo účast na Frankfurtském knižním veletrhu s metaforickým, ale pro mě podivným názvem: „Česko- země na pobřeží“? Co přinesou českým tvůrcům, v čem jim konkrétně pomohou?
Sním o tom, že jednou někdo uveřejní opravdu propracovaný, chytrý a zdůvodněný plán rozvoje české kultury nejen na jeden, dva, či tři roky, ale ideálně na celé desetiletí. Vždyť to, co v kultuře vzniká, nebo by vznikat mělo, je slovy básníka „času trvalejší“.
Sním o tom, že veřejnoprávní televize a rozhlas prokáží své právo na existenci a koncesionářské poplatky právě tím, že představí jasný plán, jak se budou vyvíjet, co budou tvořit a co taková tvorba divákům a posluchačům přinese.
Nevím co převratného přinesou akce „Design Credits II“I , nebo „Národní mapování ekonomického a sociálního přínosu kulturních a kreativních odvětví“? Obávám se že jen spoustu popsaného papíru s grafy a vzájemné poplácávání po zádech odpovědných osob.
Dobrá, připravuje se koncept státní kulturní politiky, reforma dotačního programu Akviziční fond, v platnost vstoupila novela o audiovizi a ministerstvo uzavřelo nejrůznější smlouvy s kulturními sdruženími a asociacemi, ale já pořád nevidím hmatatelný výsledek.
Chci díla, která umožní nám Čechům, být na sebe hrdí, chci uměleckou formou připomenout ty, bez kterých bychom tu dnes nebyli. Chcete příklad? Přemysl Otakar II, byl nějaký král a následky bitvy na Moravském poli pociťujeme dodnes. Zkuste prohledat internet a najít zmínku o nějakých oslavách, či filmu o blížícím se výročí zakladatele více než 400 měst. Nic takového se oficiálně nepřipravuje.
Štve mně to nedostatečné a hlavně nepředvídatelné financování. I když má letos MKČR aktuálně rekordní rozpočet, prostředky stále nestačí na pokrytí potřeb. Bolí mě nejednoznačná a nesystémová podpora. Systém přidělování dotací není dostatečně stabilní ani předvídatelný, hlavně pro malé organizace a nezávislé projekty. Mrzí mě, že kamarádka, zkušená produkční skvělých koncertů, jde radši kvůli rodině pracovat do Lídlu a že můj oblíbený fesťák příští rok asi nebude, protože pořadatelé nemohou s předstihem plánovat.
Crrrrrr, zvoní budík! Vstávej umělče, budík drnčí a tvorba nečeká!
Budím se ze svého snu, zbrocený potem a představuji si tu mnohotvárnou dámu se slavnou tradicí jménem Česká kultura. Vím, že přežije, vždycky to zatím dokázala, jde ale o to, v jaké bude v příštích letech kondici a zda jí zůstane dost sil, aby v silně konkurenčním globálním kulturním prostoru uspěla.
Mimochodem NIC z tohoto textu nenapsala AI
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je kultura zásadní pro utváření ducha národa?
autor: PV
