Důvodná reminiscence na srpnovou okupaci jako by pro mnohé navždy překryla fakt, že nebýt Sovětského svazu, mohli jsme žit v tundře a mluvit Německy, zatímco v našich zemích by se pod vedením správných árijců budoval nový lebensraum. Jeden obzvlášť nadaný provokatér, Tomáš Klvaňa, dokonce v té souvislosti prohlásil, že nás Rudá armáda v květnu 1945 neosvobodila, nýbrž přepadla. Tato věta byla jen základnou pro následující propagandistickou smršť vedenou v médiích typu Forum 24. Mnozí čeští oficiální činitelé v sobě nacházeli protikomunistické hrdiny (J. Štětina, M. Němcová atd.) a bojovali padesát let staré boje či spíše se honili za vlastním stínem, neboť za někdejšího režimu nikterak nestrádali a čerpali z něho tolik výhod, kolik potřebovali. Pokrytectví těchto lidí je ale nekonečně nebzpečné, protože naši zemi vzdaluje od normálních a oboustranně výhodných vztahů s jmenovanými velmocemi.

To dobře chápal i Václav Havel, když v roce 1993 jako výraz ukončení historických traumat podepsal s Borisem Jelcinem Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci s Ruskou federací. Následně (v květnu 1995) navštívil Havel Ruskou federaci u příležitosti oslav výročí porážky nacismu. Tomu se říká realistická a vyvážená zahraniční politika, která nezapomíná na to, „co jsme si“, ale sází na budoucnost. Dnes mnohé hlasy volají po jednostranném vypovězení této smlouvy a dochází k řadě schválností a provokací, které mají základy česko-ruského dialogu podkopat a zničit. Musíme se nahlas a stále hlasitěji ptát, zda tito udatní rusobijci jednají v zájmu českého státu a jeho občanů. Pohleďme na tu truchlivou inventuru:

A/ Protiruské provokace

2013-2014: Podpora protiruských (až fašistických) sil na Ukrajině při tamním převratu (Majdan). Následné opakované připojení se České republiky k protiruským sankcím EU – s důsledkem velmi negativních dopadů na české firmy a exportéry do Ruska(např. Hamé, LOM Praha, Madeta, Škoda Auto, Škoda jaderné strojírenství)

Červenec 2018: Odstranění desky připomínající osvobození Prahy Rudou armádou pod vedením maršála Koněva ze Staroměstské radnice pod záminkou rekonstrukce budovy – dodnes tam, přes dokončení rekonstrukce, nebyla deska vrácena, na pokyn primátora Hřiba