Pan Martin se staví na stranu horlivých zastánců přijetí jmenovaných smluv. Jejich hlavní klady vidí především v „odstranění drtivé většiny obchodních bariér“ a dále kupříkladu v tom, že „navrhuje úplně nové řešení sporů mezi státem a investorem“ a v neposlední řadě zmiňuje přínos více než milionu pracovních míst pro EU. V současnosti mezi EU a USA již byla drtivá většina obchodních bariér odstraněna. Ty, které zůstaly, znamenají hlavně ochranu spotřebitelů před nekvalitními výrobky. Redaktor se tedy pana Martina trefně táže, zda se Evropa nestane smetištěm Ameriky, na což se mu dostane odpovědi, že rozhodně ne, protože žádná ze stran nemusí odstupovat od svých norem a standardů.

Nevím, jak vy, ale já rozhodně cítím rozpor ve slovech pana Martina. Pokud totiž bude dle jmenovaných smluv platit, že bude stačit, když výrobek bude „certifikován“ buď v zemích EU, nebo USA, pak musí lhát, protože normy jsou v Americe jiné (ne tak přísné), jako v zemích Evropské unie. A co z toho plyne? Že americké výrobky pak budou v nutné výhodě, což bude mít dva důsledky. Buď evropští výrobci budou muset propouštět vlivem levnější konkurence, nebo se sníží kvalita nabízených produktů, na což zase doplatí spotřebitelé.