Mělo to pro mě zvláštní význam, protože pocházím z Moravskoslezského kraje, který je špatným ovzduším pověstný nejen u nás, ale v celé Evropě a rovněž proto, že jsem se problematice ochrany ovzduší věnovala i v Poslanecké sněmovně.

Znečištění ovzduší je jednou z nejčastějších příčin úmrtí v EU. Více než 400 000 našich občanů zemře předčasně každý rok a další miliony trpí oslabujícími nemocemi a jsou nuceni brát množství léků v důsledku špatného ovzduší. To má obrovské lidské i ekonomické následky.

Na tomto dokumentu jsem jako stínová zpravodajka za naši frakci GUE/NGL pracovala více jak rok a čtvrt. Často bylo frustrující poslouchat návrhy ze skupiny Zelených a Socialistické frakce, které připravované legislativě vůbec nepomohly, a europoslanci se jen předháněli, kdo navrhne tvrdší hodnoty bez reálných čísel a vědecky podloženého plánu inovací v průmyslu. Dávám přednost realistickému přístupu při stanovení hodnot snížení emisí, proto jsem se s hrůzou dívala, jak výborem pro životní prostředí procházely návrhy, které by naprostá většina států nebyla schopna plnit. Důsledkem tohoto přístupu by bylo, že národní vlády by v rámci projednávání na Evropské radě návrh odmítly jako celek a k žádnému posunu při ochraně ovzduší by nedošlo, nebo by návrh doplnily o množství výjimek, které by v důsledku znamenaly, že směrnice platí jen pro někoho.