I přes bouřlivou debatu na plenárním zasedání jsem odmítala věřit, že Evropský parlament bude ignorovat všechny současné způsoby boje proti zločincům a přejde k tomu, že bude dohlížet rovnou na všechny. Přitom jsme se vůbec nebavili o tom, jak zlepšit například spolupráci zpravodajských a bezpečnostních složek. Náš problém je, že jedna ruka neví, co dělá ta druhá a chceme za to trestat všechny občany EU.  Stále se také nebavíme o tom, že nová generace teroristů je přímým důsledkem špatné integrace cizinců, a to zejména ve frankofonních oblastech. Nemluvíme ani o tom, že jeden z útočníků v Bruselu byl vyhoštěn z Turecka jako nežádoucí osoba a druhý dokonce přes léto přímo pracoval v Evropském parlamentu. Namísto hledání řešení těchto palčivých problémů, požádali europoslanci dnes o větší kontrolu těch, kteří jsou z naprosté většiny zcela bez viny a chtějí jen žít v míru a pokoji. Výsledek dnešního hlasování mě tedy mrzí a doufám, že ti, kteří pro návrh hlasovali, z toho vyvodí politickou zodpovědnost ve chvíli, kdy dojde ke zneužití těchto dat. Ještě den před hlasováním jsem přitom na europoslance (zejména české) apelovala: „Vážení kolegové, domnívám se, že je třeba se hluboce zamyslet nad otázkou, jak se chceme chovat k těm, kteří nás zvolili do Evropského parlamentu. Opravdu se chceme rozhodnout, že je budeme více špehovat? Uchovávat o nich co nejvíce dat? Opravdu pro nás jsou všichni potencionálními kriminálníky a musíme proto sledovat každý jejich krok? Osobně mám větší víru v naše občany a odmítám podrobovat mírovou většinu zacházení, které nastavujeme proti jedincům, kteří se odmítají podvolit pravidlům právního státu.“ Nevím, jak chcete za tři roky předstoupit před vaše voliče a vysvětlit jim, jak jste dnes hlasovali. Je mi jasné, že to pravděpodobně zamlčíte, ale o to více to považuji za velmi špinavou hru.