Prezidenty se u nás nestávají šedé myši. Karel Schwarzenberg se velké politické trojce přibližuje. V roce 2013 kandidoval na prezidenta a jistě by výkon úřadu zvládl. Prezidentská volba v roce 2013 je důkazem toho, že volitelnost kandidáta je závislá nejen od něho samého, ale i od jeho protikandidáta. Volby vyhrál zkušenější a výraznější Miloš Zeman. Předpokládám však, že kdyby si voliči Miloše Zemana měli vybrat mezi Karlem Schwarzenbergem a Jiřím Drahošem, mnoho by volilo Karla Schwarzenberga. Schwarzenberg je politik s názory.

Význam osobnosti politika se pozná, když opustí funkce. Pak se zjistí, zda je zájem o jeho názory. Václav Havel byl významný a jeho názory měly veřejný dopad i po jeho odchodu z prezidentského úřadu. Václav Klaus je významný tvůrce veřejných politických názorů dneška. Rovněž Miloš Zeman byl vyhledávaným těmi, kdo chtěli znát silné názory na politiku i v době jeho důchodu v moravské části Vysočiny, poté co opustil úřad premiéra a ještě se nestal prezidentem.

Názory Karla Schwarzenberga sleduji se zájmem, byť s nimi někdy nesouhlasím. Za těžkou chybu považuji, že protlačil v Topolánkově vládě uznání Kosova. Jsem rád, že prezident Václav Klaus i Miloš Zeman tento akt odmítli a nejmenovali žádného našeho velvyslance v Kosovu, ani nepřijali kosovského u nás. Kdo uznal Kosovo, toho nemá překvapit, že nastalo uznání Abcházie, Jižní Osetie či připojení Krymu k Rusku. Právo je o obecných pravidlech. Buď nemohou Američané vojenskou okupací srbského území vytvořit Kosovo a pak to platí pro Rusko, anebo ne a nemůžeme se divit, že se Rusové v mezinárodních vztazích chovají jako Američané.