Česká republika je krásná země ve střední Evropě. Patří k nejbezpečnějším státům na světě. Oplývá malebnou přírodou a bohatými lesy, rozsáhlou produkcí i konzumací piva, vína a pálenek, což přispívá k relativní spokojenosti obyvatel, kteří si kromě vlastních domovů mohou často dovolit i „weekendhouse.“

Z hlediska bohatství jsme v rámci Evropy průměrní. Přesně 88 % průměru EU (včetně Velké Británie). Což vypadá jako velmi dobrý výsledek, ale realita je jiná. Čím východněji, tím více chudší země tento průměr EU stahují. V porovnáním s Německem jsme na 71,5 % HDP na hlavu. Ani to nevypadá zle. Jenže realita je truchlivější.

Hrubý ‚národní‘ produkt po očištění od dividend zahraničních investorů už nás háže těsně pod 40 % úrovně Německa. Ještě tristnější je bilance čistých mezd – 36 %. Němec si za svou výplatu může dovolit třikrát tolik. Pokud se chcete opravdu vzteknout, můžete si porovnat majetek domácností. Tam jsme na pouhé čtvrtině oproti Německu a dokonce na 13,9 % oproti Nizozemcům. Jinými slovy Nizozemec je více než sedmkrát bohatší.

Jak zbohatnout?

Nůžky mezi námi a západem jsme dokázali přivřít pouze v prvních letech po revoluci. Z 10 na 36 % vůči Německu. Od té doby naše reálné mzdy (co si za svůj příjem skutečně pořídíme) stagnují. V růstu HDP sice často vykazujeme o něco lepší výsledek, než Rakušané či Němci, zapomínáme ale na dvě skutečnosti. A sice růst těchto sousedů z vyššího základu, kde i nižší procentuální přírůstek znamená větší příliv peněz do ekonomiky a také zmíněné odlévaní dividend. Jinými slovy námi vydělané peníze utrácíme v obchodech a podnicích se zahraničními vlastníky a zisk se nerozpouští v české ekonomice, ale mizí za hranicemi, kde pomáhá udržovat příjmovou nerovnost západní a střední Evropy.

Jakkoliv zdrcující se takové srovnání může zdát, není definitivní. Z každé šlamastyky existuje cesta ven a Česká republika dnes může využít pět receptů, které pootočí kolem dějin. Jako v případě Lichtenštejnska, které bylo ještě před 70 lety chudou zemědělskou a zaostalou zemí, odkud odcházeli lidé za prací přes hranice. Dnes je to naopak a dříve chudá placka má polovinu všech pracujících dojíždějících z bohatého Rakouska a Švýcarska.