Integrací Romů podle představ EU a integrací evropskou v souvislosti se summitem Východního partnerství a překvapivou změnou orientace Ukrajiny a pozastavení procesu uzavření Dohody o přidružení a Komplexní dohody o volném obchodu (tzv. Asociační dohoda). Zatímco podstatně marginálnější téma integrace Romů zaznamenala veřejnost a média obratem, zásadnější téma z hlediska dalšího vývoje EU zůstalo bohužel na periferii zájmu. Ale budiž, zastavme se u té „atraktivnější“ integrace.

Výbor pro záležitosti EU Senátu PČR (VEU) vybral k projednání návrh legislativního aktu „Návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech“, projednal jej ve výboru a postoupil plénu Senátu s doporučením pro usnesení. Při přípravě tohoto doporučení byly využity praktické zkušenosti především z regionů, kde je tato problematika nejvíce akcentována. Výbor dokonce tomu věnoval i část svého výjezdního zasedání do Moravskoslezského, Ústeckého a Libereckého kraje. Jednání výboru byla samozřejmě plně otevřena veřejnosti, stejně jako informace o tom, kdy a co bude projednáváno. Mohli jsme samozřejmě strčit hlavu do písku, materiál nevybrat a neprojednat (toto rozhodnutí je výlučně v pravomoci výboru), stejně tak jsme mohli materiál sice projednat, ale vzít jej pouze na vědomí a tím pádem by se jím plénum Senátu nezabývalo. Neučinili jsme tak, čímž jsme asi porušili jedno z tabu naší pokrytecké společnosti.

Rozprava v Senátu byla dlouhá a pestrá. Podstatné je, že nikdo neodmítal doporučení výboru jako celek. Pouze padly návrhy na vyřazení bodů týkajících se údajné diskriminace ve vzdělávání a nedokončování školní docházky. Ne však z důvodu, že by někdo názor výboru zpochybňoval, ale proto, že se projednávaný dokument této konkrétní oblasti dotýká pouze v obecné rovině, aniž by bylo poukázáno konkrétně na Českou republiku. Tím, že jsme ale toto včlenili do doporučení výboru a následně i do usnesení Senátu, jsme reagovali na určitý evergreen. Tím je tzv. kauza „D.H. a ostatní proti ČR“ a její důsledky. Co je podstatou této kauzy?

V dubnu 2000 podalo k Soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen Soud) 18 českých občanů (Romů z Ostravska) stížnost na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), v níž si stěžovali, že byli vystaveni diskriminaci při výkonu svého práva z důvodu rasy a etnického původu. Stěžovatelé požadovali každý částku 22 tisíc eur (celkem tedy 396 tisíc eur) za způsobenou „morální újmu, zejména újmu na vzdělání a psychickou a emoční újmu, jakož i újmu vyplývající z pocitu úzkosti, marnosti a ponížení v důsledku diskriminačního zařazení do zvláštní školy“. Ve své stížnosti taktéž zdůraznili, že „nadále pociťují závažné důsledky tohoto porušení Úmluvy ve všech oblastech svého života“. Není určitě bez zajímavosti, že požadovali pouze finanční náhradu, nikterak poskytnutí adekvátního vzdělání odpovídajícího jejich schopnostem. V únoru 2006 vynesl tzv. malý senát Soudu poměrem hlasů 6 – 1 rozsudek ve prospěch ČR. Stěžovatelé se odvolali a tzv. velký senát Soudu v květnu 2006 poměrem hlasů 13 – 4 rozhodl opačně v jejich prospěch. Taktéž není bez zajímavosti, že je v tomto sporu zastupovali renomovaní britští právníci, jejichž právní služby rozhodně nejsou laciné.

Od této kauzy se odvíjí obraz České republiky jako země, která diskriminuje některé své spoluobčany ve vzdělávání. S oblibou to zneužívají někteří jednotlivci a lidskoprávní organizace (možná proto, aby získali „zakázku“), s oblibou to využívají některé ze členských zemí EU, které mají z nějakého důvodu (možná proto, aby zastřely své vlastní problémy) potřebu si kopnout do někoho slabšího, jako je třeba Maďarsko, Slovensko či právě Česko (na Poláky si netroufnou, ti již představují určitou sílu). A bohužel to zneužívají i někteří naši zmocněnci pro různé oblasti lidskoprávní agendy, kteří s oblibou na Českou republiku donášejí a žalují. A Česká republika se tak v očích laické domácí i zahraniční veřejnosti stává neprávem zemí, kde je někomu upíráno právo na vzdělání. Jedna z takto ČR poškozujících akcí byla třeba i dubnová výstava v Paláci Evropy ve Štrasburku nazvaná „Parodie vzdělávání Romů v Čechách“. Jejími pořadateli bylo „Evropské fórum Romů a kočovníků“ a „Open Society“ za účasti některých účastníků kauzy „D.H. a ostatní proti ČR“ (ale o tom jsem psal již v jednom z textů týkajících se jednání Parlamentního shromáždění Rady Evropy).