Pozorně si tuto Výzvu, která je v češtině a němčině uvedena za článkem, přečtěte. Neumíme být bez područí států velkých pouze svoji rozlohou a počtem obyvatel? Pod Rakousko-Uherskem jsme byli do r. 1918, po první světové válce vzniklo Československo a chvíli jsme se potýkali se samostatností. V roce 1938 přišla Mnichovská dohoda, okupace a druhá světová válka rozpoutaná opět Německem, zabrání našeho území i vinou zrady západních „spojenců“ a protektorát Čechy a Morava v hitlerovské Velkoněmecké Říši. Po porážce hitlerovského Německa Rudou armádou a spojenci v roce 1945, jsme opět chvíli měli pocit, že si rozhodujeme sami. Od r. 1948 následovalo „nerozborné přátelství se Sovětským svazem“, s RVHP a Varšavskou smlouvou proti západu. Od r. 1989 pod ochranou světového vládce USA pro změnu jsme zase proti východu, s NATO a EU si užíváme Evropských hodnot. Od podpisu Lisabonské smlouvy jsme nejenom pod vládou USA a proti východu, ale je i omezována suverenita naší země z EU, se souhlasem naší vlády s diktátem, kam mají jít naši vojáci pod hlavičkou NATO hájit zájmy USA a velkých západních, dříve koloniálních zemí. Stále musíme být jako nesvéprávní s někým proti někomu?

Nepoučili jsme se ani z nedávné historie dvacátého století. Historie se překrucuje. Zemi, která nás osvobodila v roce 1945 od německého fašismu nazýváme okupantem, a na Rusko jsou uvalovány sankce i od těch zemí, které obě světové války rozpoutaly, nebo k tomu přispěly. Opět jsme součástí nebezpečné hry na rozpoutání třetí světové války pod hlavičkou NATO a pod vedením USA a EU, posíláme do Pobaltí na ruské hranice naše vojáky pod velením Bundeswheru a kanadských velitelů. Politici nenávistně útočí na svoje politické protivníky a na ty, kteří mají jiný názor než ten, který prosazují oni. Vyjadřování některých novinářů i diskutujících připomínají i pasáže z této Výzvy. Podléháme příkazům EU, pouze sledujeme bez ochrany hranic invazi do zemí EU převážně ekonomických migrantů s jinou kulturou ze zemí, které rozvrátily vojenským vpádem USA, podpořenou Merkelovou a Junckersem. Naše vláda u nás migranty nevidí, ale jsou jich tady legálně i nelegálně desetitisíce, což ale vidí a na vlastní kůži zažívají naši občané. Pošlapáváme památku těch, kteří stavěli bunkry a opevnění na našich hranicích proti německé fašistické rozpínavosti, položili životy v bojích proti fašismu ve třicátých letech ve Španělsku a na bojištích proti fašismu ve druhé světové válce, i těch, kteří byli utýráni a zvěrsky vražděni v koncentračních táborech. A útvar paní Romancovové i Evropské hodnoty pana Jandy k tomu mlčí, nebo souhlasně kývají.

Vláda a zastupitelé souhlasili s embargem na Rusko a s pokynem neobchodovat s Ruskem, tím zlikvidovali naše trhy a některá výrobní odvětví a namísto toho nás připoutali subdodávkami výroby z montoven bez větší přidané hodnoty a za třetinové platy než jsou v Německu na německé firmy a na německý průmysl. Opět nastoupil diktát EU pod vedením Merkelové, co smíme a co nesmíme, s vyhrožováním, že budeme potrestáni, když to nesplníme. Poučíme se již někdy a budeme si vládnout sami, nebo si budeme volit politiky, kteří více poslouchají přání západních zemí, jejich bank, firem a NATO, než přání většiny občanů? A následně vydávají jimi vedená ministerstva a úřady příkazy pro naše školy a státní zaměstnance, (gender, multikulturismus, inkluze, cenzurování internetu, co děti ve škole mohou jíst a pít a co ne, neziskovky za peníze daňových poplatníků a s nesouhlasem rodičů vyjádřeným peticí vymývají dětem na školách mozky,…), zákazy co smíme a nesmíme dělat a co jediné správné si máme myslet s tím, abychom tyto pokyny svědomitě a s úsilím plnili, nebo budeme postihováni. Známe naši historii a poučíme se? Můžeme to změnit, když půjdeme k volbám a dáme hlas stranám, které mají ve svém programu referendum a přímou demokracii, které lidem naslouchají, plní jejich přání žít slušně a v míru, plní svoje volební programy a respektují výsledky voleb.