Motto: „V konečném důsledku mír nelze vytvářet proti pravdě.“
(Benedikt XVI.)

Vážené dámy, vážení pánové,

od zahajení ruského útoku na Ukrajinu v únoru loňského roku jsme zaznamenali řadu iniciativ, které si kladly za cíl zastavení tohoto barbarského krveprolití a nastolení míru na Ukrajině. Ačkoliv i my si upřímně přejeme, aby byl tento krvavý konflikt co nejdříve ukončen, s řadou těchto iniciativ nemůžeme než hrubě nesouhlasit. Mezi takové iniciativy musíme s politováním zařadit i výzvu „Mír a spravedlnost“, kterou jste iniciovali popř. podepsali.

Nedokážeme si vysvětlit, jak vzdělaní lidé, mezi nimi i uznávaní vědci, mohou tak těžce selhávat na poli logického uvažování. Že vzdělání, inteligence a talent nemusí jít ruku v ruce s charakterem člověka, je známá věc, historií mnohokrát potvrzená. Ale že se od jisté úrovně vzdělání dá předpokládat schopnost logicky uvažovat, to jsme považovali za samozřejmost. Vy jste nás vyvedli z omylu.

Mír ve Vámi navrhované podobě a spravedlnost jsou totiž dvě naprosto neslučitelné věci. Jak můžete za spravdlivé považovat takové řešení, které usiluje o dosažení míru za cenu podrobení se napadené strany podmínkám agresora? Rusko přeci žádnou jinou alternativu nepřipouští. Jak můžete za spravdlivé považovat takové řešení, které nebere ohledy na právo napadené strany a vůli jejího lidu se bránit? Jak můžete za spravdlivé považovat takové řešení, které hodlá zajistit mír za cenu postoupení části území samostatného státu agresorovi, obdobně jako se to stalo v roce 1938 v Mnichově? A to nehovoříme o tom, že tehdy zradou dosažený mír měl doslova jepičí život a vedl k hrůzám druhé světové války.