Jako praktikující architekt a urbanista se pokusím srozumitelně shrnout poslední poznatky a zkušenosti týkající se podobných záměrů jak z Čech, tak i Evropy.

Satelitní výstavba rodinných domů je přirozeným vývojem a důsledkem společenských změn v 2. polovině 20. století v Evropě a Severní Americe. Zpoždění tohoto vývoje v Čechách důsledkem komunistického režimu se dá brát jako výhoda – můžeme se poučit z pokročilejšího vývoje v západní Evropě a Americe. O tuto výhodu ale v poslední době nenávratně přicházíme – s nedozírnými následky.

Satelitní výstavba je založena zejména na společenském statusu vlastnictví rodinného domu a zisku developera, který tato touha po vlastním bydlení umožňuje. Hybatelem velkých záměrů je tedy v první řadě zisk developera, jemuž je podřízeno vše, včetně minimalizace nákladů do níž spadá i zadávání stavebních zakázek levnějším firmám ze vzdálenějších částí republiky. Developer tedy není samaritán, jak se někdy může zdát, ale vždy obchodník. Konečným zúčtováním pro něj vše končí a odchází ze scény.