Není ani tak důležité, proč a jak to říkají a jestli to myslí vážně. Důležité je, zda to v praxi jsou vůbec schopni dodržet. Pokud chceme být představiteli všech občanů, musíme znát jejich názory, jejich postoje. Neznamená to, že všem musíme vyhovět. To není ani možné. Taková všeobjímající politika by neměla žádné pevné obrysy, žádnou koncepci a žádnou stabilitu. 

Myšlenka, kterou chci prezentovat, není složitá. Každý politik musí mít své názory, své přesvědčení. Proto ho občané vůbec zvolili. Jenom toto přesvědčení by měl korigovat postoji druhých, tedy i svých nevoličů, pokud chce dodržet prohlášení z úvodu naší úvahy. Nemůže být nestranný. Už jenom proto, že kandidoval za nějakou stranu či hnutí. Předpokladem takové korekce je znalost názorů druhých. Nemusíme, ani nemůžeme si každý takový názor ihned osvojit. To by nebylo nic jiného než oportunismus. Ale znát bychom ho měli. 

Asi nemusím nikoho přesvědčovat, že žádný politik nemá možnost setkat se a dlouze rozprávět s každým občanem, který by o to projevil zájem. Pracovní den takového politika bývá zpravidla o něco delší, než je běžná pracovní doba. Řekněme tedy dvě stě pracovních hodin měsíčně. Pokud by každému občanu věnoval půl hodiny, bylo by to čtyři sta občanů za měsíc. Tedy čtyři tisíce osm set ročně. Necelých dvacet tisíc za celé funkční období, které bývá zpravidla čtyřleté. Půlhodina ovšem není dlouhé rozprávění. Za takovou dobu málokdo z občanů dokáže precizovat své názory na politiku ve své obci, kraji nebo státě.