Proč se z voleb těch či oněch neraduji?: Česká republika se propadá do krize, jakou od svého vzniku v roce 1992 nezažila. Podzimní vlna čínského viru zastihla zemi pod vládou Andreje Babiše zcela nepřipravenou. A to dokonce natolik nepřipravenou, že k 11. říjnu jsme po Andoře druzí nejhorší na světě. Premiérův letní populismus si začíná vybírat tragickou daň nejen v podobě tisíců nakažených, z nichž mnohým zůstanou dlouhodobé, nebo trvalé následky, ale i rostoucího počtu zemřelých. Současná politická scéna x současná ekonomická a zdravotní situace x situace státu míchá České republice smrtelný koktejl.

Politická scéna: většina politiků dělá ad hoc "pocitovou politiku". Zřejmě vůbec neznají ve světě úspěšná řešení některých problémů, nerozumějí zákonům a politika jim slouží pouze jako nástroj vylepšování jejich sociálního statusu. Situace je o to horší, že až na drobné záblesky se z českých médií ani občané o postmoderní době a jejích fenoménech vůbec skoro nic nedovědí. Kde nic není, ani čert nebere. Ve veřejnoprávních médiích vůbec není např. pořad, který by o dění v postmoderním světě zasvěceně informoval. Něco podobného, co dělá v ČT 24 Daniel Stach o vědě - populárně a stravitelně.

Napříč politickým spektrem chybí jasné ideové ukotvení. To je dokonce mnohými proklamováno jako přežitek (Babiš a jeho "strana pro všechny"), nebo hledají cesty, jež v minulosti skončily tragicky, či v lepším případě ekonomickým fiaskem (SPD, Trikolóra, prvky sociálního inženýrství nebudou cizí ani Pirátům, o ČSSD a KSČM nemluvě). Nikdy po roce 89 parlamentní strany tak neroztáčely kola populismu, jako nyní.