Včerejší setkání Babiše otce a Babiše syna na předvolební agitaci v Ústí nad Labem vybízí k zamyšlení víc, než se v reálu děje. Když už asi čtvrtý premiér České republiky svojí vinou zničil manželství, říkal jsem si, jak tihle lidé můžou kázat o morálce, vyzývat ke slušnosti, ohánět se tradičními křesťanskými hodnotami a slibovat férovost, když sami se podle toho nechovají? Je to faleš a nic víc.

A každý by si měl položit otázku, když se politik chová ke svým nejbližším amorálně, jak se asi bude chovat k nám cizím? Lépe? Ani náhodou. Tihle lidé, kteří ve skutečnosti nejsou eticky ukotveni, nebudou ani s cizími zacházet jinak. Voliče a kladné veřejné mínění potřebují, tak hrají s lidmi prach obyčejnou falešnou divadelní frašku. Dost dlouho jsem je potkával na to, abych viděl, co kážou veřejně a co kážou, když u toho veřejnost není.

O premiérovi Babišovi jsem si nikdy nedělal iluze. Nevím, jestli se nyní postavit za jeho syna, nebo ne. Když do jejich příběhu vstoupí novináři, nebo politici, vždycky to budí minimálně rozpaky. Ale na druhé straně, že Babiš svého syna neodpustitelně poškodil, je pravda. Kdybych připustil, že junior je psychicky nemocný, určitě bych ho neposílal na okupovaný Krym, a navíc v doprovodu velmi podivné osoby.