Zapomenutý příběh listopadu 89 a….

12. listopadu 89 byla v Římě svatořečena Anežka Česká. 24. listopadu několikasettisícový dav provolával na Václavském náměstí slávu kardinálovi Tomáškovi. Den poté, v sobotu dopoledne, začal jeden z vrcholů sametové revoluce. Na 7 tisíc lidí se tísnilo v katedrále svatého Víta na Pražském hradě a očekávali kardinálův příchod. Tehdy ještě československé vlajky a slzy v očích přítomných. Tomášek nezklamal. Zopakoval, že neustoupí komunistické moci a vyzval všechny, aby se ztotožnili s Kristem, světlem, sílou a pravdou a aby se zapojili do probíhajících protestů. Když prohlásil, že Kristus je jediným východiskem, propuklo nadšení. Největší okamžiky katolické církve ve XX. století uzavřelo kardinálovo požehnání prezidentovi Havlovi 29. listopadu téhož roku. Byl to sen, komunistická nehybnost skončila, život překotně psal nové kapitoly historie.

Václav Havel 1. ledna 90: „morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr. Bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví posledních čtyřiceti let jako cosi cizího. Musíme naopak toto dědictví přijmout jako něco, čeho jsme se dopustili sami na sobě.