Přitom se tak stalo za minimálního zájmu nejen médií, ale hlavně je v podstatě zcela ignorovala celá unijní politická elita, jindy tak úpěnlivě, principiálně a hlasitě střežící bůhvíco všechno. Jsme svědky neustálých testů ze strany ultrapravicových sil, kam až mohou zajít od oblasti propagandy, přes otevřené zastrašování až po teroristické akce, aniž by někdo z těchto strážců lidských práv, demokracie a spravedlnosti byť jen otevřel ústa. Natož třeba jen zdvihl varovný prst. Do tohoto řetězu událostí zapadá i včerejší oznámení ukrajinského ministerstva spravedlnosti, že oficiálně zakázalo ukrajinským komunistům kandidovat ve volbách. Tím je zbavilo práva podílet se na politickém životě země.

„Tato politická síla a jiné podobné politické strany od dnešního dne nemohou být subjekty volebního procesu a nemohou se zúčastnit komunálních ani celostátních voleb,“ prohlásil v Kyjevě šéf ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Olexandr Turčynov. Přes všechnu vážnost situace působí trochu komicky, že to oznamuje právě Turčynov, který byl postátním převratu z 22. února 2014 nainstalován do funkce předsedy parlamentu a prozatímního prezidenta. Tedy člověk, který nese velký díl odpovědnosti za rozpoutání války proti vlastním občanům, za všechny zločiny, ke kterým od převratu došlo. A evidentně také člověk, kterého jistě nebude soudit pouze historie. Nebo je to možná naopak symbolické. Vyvstává otázka, jaké další důkazy a argumenty ještě potřebují politické a mocenské elity USA, Evropské unie a jejích členských států (včetně ČR) k tomu, aby přiznaly realitu a přestaly slepě podporovat režim, na kterém už dnes těžko najít něco pozitivního a jenž už dnes evidentně není nebezpečný jen vlastní zemi a vlastnímu obyvatelstvu. Ale asi bych se měl omluvit i já, a to za ten termín „politické elity“ v souvislosti s našimi vládci.

Lubomír Ledl, místopředseda Strany demokratického socialismu