Ještě než se spravedlivě rozzuříme, prosím, uvědomme si, co náměstek doopravdy dělá. Ne, co tvrdí, že dělá nebo čeho se obáváme, že by dělat mohl, ale pravý rozměr věci.

Matěj Hollan přisypal svým kamarádům do krmítka pěkně po klientelisticku 63 milionů. Koalice, jíž je součástí, však nechala nabobtnat výdajovou stránku rozpočtu o celých 900 milionů, z toho tedy jen asi sedm procent proteče penězovody Matěje Hollana do kapes artlobby. Skutečný rozměr tohoto problému tak není nijak světoborný a Hollan se chce hlavně svými velkohubými prohlášeními zalíbit zájmové skupině, která za ním stojí, případně sám sebe přesvědčit, že je chlapák. Pořád ale hraje jen o drobné.

A teď, když to víme, už můžeme zuřit. Začal bych od toho, že peníze na kulturu jsou projezené peníze. Jsou to jednoduše peníze na zábavu, na legraci, na volný čas, na hry. Na něco, co je asi docela fajn, ale rozhodně bychom to neměli nadřazovat vážnějším a podstatnějším věcem. Třeba výstavbě chybějících škol nebo zoufale postrádaných budov pro dětské kroužky, když ty nynější jsou v nerekonstruovatelném stavu a pobíhají v nich krysy (což není nadsázka, ale reálná brněnská situace s konkrétní adresou). Za 63 milionů by právě jedna taková budova být mohla, rozpočet na ni je shodou okolností právě zhruba v té výši. Nebude. Hollan místo ní udělá s přáteli tyjátr. Děti sice dál budou v katastrofálním prostředí, ale náměstek bude mávat fanglí "kulturního města". Kdysi se tomu říkalo navrch huj, vespod fuj. Ale nemyslím si, že by to Hollanovy kamarády, co ty peníze projedí, zajímalo.