A proč je vlastně tolik povyku kvůli něčemu, co již existuje staletí? Zločin urážky hlavy státu býval v historii jedním z nejtěžších zločinů a v mírnějších podobách přetrval až do dnešní doby. V římském právu splýval s velezradou. Ve středověku byl urážkou majestátu nejen fyzický útok na něj, nebo jeho přímá urážka, ale také např. svolání zemského sněmu proti králově vůli. V 19. století mohl být spáchán tento zločin nejen osobním urážením, ale i nepřímým posmíváním se panovníkově osobě, např. tiskem nebo karikaturami. Urážku hlavy státu kriminalizovala i Československá republika. Roku 1923 byl zaveden přestupek urážka prezidenta republiky nebo jeho náměstka, který spočíval v ublížení na cti, uvedením ve veřejný posměch nebo obviněním, byť pravdivým, které mohlo vážně ohrozit jeho čest. Po roce 1948 to bylo nejen snižování vážnosti prezidenta republiky, ale byl zaveden i přečin hanobení některých ústavních činitelů. Trestněprávní ochrana prezidenta republiky byla z právního řádu ČR odstraněna až v roce 1998 na přímý návrh tehdejšího prezidenta Václava Havla.

Trestnost pomluvy či hanobení, a to většinou bez ohledu na to, kdo je cílem útoku, je normou v drtivé většině členských států EU. V mnoha státech pak existuje speciální trestný čin hanobení člena královské rodiny nebo hlavy státu. Například ve Švédsku hrozí za takové jednání trest odnětí svobody až na šest let. V Německu se každý rok vede několik desítek tisíc trestních řízení pro pomluvu a přibližně tisícovka lidí končí za tento trestný čin ve vězení.