Při přepočtu veřejných výdajů na zdravotnictví ve výši 7,5 % HDP na jednoho obyvatele a při porovnání parity kupní síly je zřejmé, že jak v rámci států Evropské unie, tak v rámci OECD jsou veřejné výdaje na zdravotnictví průměrné. Nelze tedy v žádném případě hovořit o tom, že by bylo české zdravotnictví podfinancované, pokud jde o veřejné výdaje.

Pokud se podíváme konkrétně na rok 2014, bylo podle aktuálních údajů na zdravotním pojištění vybráno 238,48 mld. Kč. Tato částka zahrnuje výběr u sedmi zdravotních pojišťoven a platbu státu za státní pojištěnce. Ve srovnání s rokem 2013 jde o nárůst o 12,7 mld. Kč, tj. 5,63%. Víc jak polovinu tohoto nárůstu, téměř 6,7 miliard korun, tvoří platba státu. V souhrnu činila v roce 2014 platba za státní pojištěnce zhruba 60 miliard korun. V letošním roce očekáváme, že se platba bude pohybovat kolem 62 miliard.

Z analýzy desetileté časové řady přitom vyplývá, že průměrný roční příjem systému veřejného zdravotního pojištění rostl o 4%. Tato dynamika růstu je v porovnání s ostatními rezorty mimořádná. Skutečně tedy nelze říci, že do zdravotnictví nyní jde málo peněz z veřejných zdrojů. Požadavek na valorizaci plateb za státní pojištěnce navíc není zcela pochopitelný za situace ekonomického růstu, který s sebou přináší rovněž růst výběru zdravotního pojištění, a takřka nulové inflace.