V rámci pietní vzpomínky položil věnec na hřbitově v Levém Hradci (součást Roztok u Prahy), kde jsou pohřbeni vězni koncetračních táborů, kteří transport smrti nepřežili. 

"Jsem rád, že si zde v Roztokách trvale připomínáme statečnou památku těch, kdo vězňům z transportu smrti přinášeli léky, jídlo i oblečení. Kdo na nástupišti zdejšího nádraží rozlévali polévku i těm, kdo pohřbívali mrtvé. V kruté době se chovali jako lidé a zaslouží si, abychom jejich příběh znovu a znovu vyprávěli," připomněl statečnost tehdejších občanů Roztok ministr Dienstbier.

"Náš společný úkol je ale těžší. Náš úkol je předejít opakování těchto ztrát. Nenechat nenávist přerůst k násilí. Potřeba je chovat se statečně dříve, než nenávist mezi lidmi ovládne instituce státu. Než lidi, kteří dnes malují nenávistná hesla po průjezdech nebo výlohách – jako se na ně ve třicátých letech malovalo, že patří Židům – začnou rozhodovat o tom, kam poslat policii nebo armádu a koho a za co poslat do vězení. Pokud si tedy mohu něco přát tváří v tvář památce těch, kdo zde v Roztokách před jedenasedmdesáti lety zahynuli, přeji si, aby naše děti a naše vnoučata nemusely zažívat to, co oni," poukázal  Jiří Dienstbier na podobnost některých jevů ve společnosti tehdy a nyní.

"Abychom mohli všichni žít svobodně. Aby se nikdo nemusel bát, že ho někdo zavře do koncentračního tábora, protože je Žid, Čech nebo Rom. Aby naše děti zlatá léta demokratické republiky brala jako samozřejmost, a ne jako výjimku přerušovanou krvavými ozbrojenými konflikty," uvedl na závěr svého projevu ministr Jiří Dienstbier.